Babs

Koncík byl skvělej...opravdu sem si ho užila...samozřejmě sme udělali spoustu chyb (nebo aspoň teda já), ale myslím si, že nic zásadního, co by potlačilo náš potenciál...ale to nemůžu posuzovat jen já...každopádně přídavky byly asi dvě hodiny, ne-li dýl - různý improvizování a poprvý pode mnou lidi pogovali...sem šťastná za ten den a předem i za další koncíky...v létě to rozjedem

Ve škole je to na porážku, nespím víc jak šest hodin, usínám tam a vypadám hrozně, ale nebudu se tady vypisovat, už tak toho mám plnou hlavu, ruším kvůli tomu zkoušky s kapelama a zakazuju si psát texty a věnovat se jakékoli tvůrčí činnosti, pže bych se tím nechala snadno odlákat od učení...ale po matuře si to všechno vynahradím...něgdo docela moudrý řekl, že se ve škole učíme věci, který budeme muset celej život zapomínat...

Jinak včera mi bylo devatenáct a myslím si, že na to kolik mi je, vypadám pořád docela dobře

Ve třídě začínáme řešit tablo, já se začínám učit na maturu a taky nutno podotknout, že si hledám práci a možná i bydlení v Praze...to je na delší rozhodování a zvážení materiálních podmínek...

Dnes se zaměřím na drobnou typologii lidí:

kamarádka Zdenča: "Je tlustej, brejlatej, zrzavej a vypadá přesně jako ten typ člověka, kterej smrdí."

Bůči o mě: "Máš na sobě mrkváče, bombra a tryčko s nápisem ´JÁ SEM NEPATŘÍM´. (s tím tryčkem to je fikce)

a jak říkám já, přítel je pro mě člověk, kterému dovolím odhalovat svoje slabiny.

Poslouchám Plastic People, v pátek máme první koncert s novou kapelou...

Gdyž už sem klasifikovala přítele, zdůrazním, že přátelství pro mě tkví také v doplňování...to mi klape mimojiné i s Bůčim...jednou sme se zhulili a já povídám "Zhulila bych všechny hladové děti v Africe." a Bůči dodal "JO! a pak jim dát najíst!"

zhulené anomálie...du se učit.

není to prdel...ba ani sranda...ba ani recese...

Včera moji mámu navštívili doma svědci Jehovovi a měli s sebou malou holčičku...to je asi nějaká nová metoda – Podívej se do dětských očí a uvěř...nebo nevím...každopádně sem se rozhodla demonstrovat, co sou tydle lidi vlastně zač, ovšem za podmínek, že najdu tzv. Dobrou setbu, což je taková jejich knížečka, která je něco jako kalendář a sou tam boží kecy na každej den – no někteří jist vědí, pže ty hovada sou všude...mám jeden takovej ústřižek, kterej přepíšu sem na blog hned jak to najdu...je to zajímavá povídka

Momentálně sedím ve vlaku a jedu do školy...vůbec nevím, co mě tam čeká, pže sem týden chyběla...často říkávám, že už mě nic nepřekvapí, ale nevěřte tomu...

Chce se mi hrozně spát...ze soboty na neděli sem nespala vůbec, páč sem měla od devítí dopoledne zkoušku (která trvala 4 hodiny!) a spát už k ránu nemělo cenu, tak sem to vydržela a na zkoušce sem byla jak sjetá...jinak sobota byla naprosto úžasná, ale náročná...ted poslouchám nějaký nahrávky ze zkoušky a dělá mi to radost, akorát že to de čímdál víc do punku, tagže brzy definitivně příjdu o hlas...nevermind

Stejně jako před rokem mám opět problém s botami...tomu, co nosím, se už snad ani nedá říkat boty...musím čekat, až mi příjdou peníze a nějaký si koupím...jako tři prdele dárců krve, ale žádnej dárce bot

Ode dneška mám předcevzetí mluvit slušněji s mámou...ona mi dycky říká "Ty si mě pleteš s nějakou kamarádkou" a pak zase používá frázi "Tak s takovoudle kamarádky nebudem"...gdo se v tom má vyznat?

Přibližně
je krásný jarní den
a lidi
čuměj si z voken do voken...

Na plakátnicích už visí plakát na program v našem klubíku, gde je i naše kapelka...je na něm obrázek banánu, který mi udělal radost, pže vím, gdo gdysi měl takový banán na svém albu a gdo ten obal navrhl...pokud to něgdo ví taky, má u mě plusový body

Poslouchám Norah Jones, hezky se u toho polehává, hrálo mi to ke spánku celý dopoledne a slušnou část odpoledne, pže mám zase úplně převrácenej režim – ve dne spím, v noci sem vzhůru a dělám na závěrečný práci do školy, která mi připadá skoro jako diplomka, což sem zatím nepochopila, vzhledem k tomu, že sem na střední...abych se donutila na tom poctivě pracovat, rozhodla sem se se svou dcerou uzavírat různé sázky, že pokud v určitém časovém intervalu neudělám určitý počet stran, budu muset udělat něco ponižujícího, co ona vymyslí...včera sem sázku neprohrála

Tagže du zase dělat na tý práci i gdyž bez sázky, tagže se neví, jak to dopadne, pže moje dcera je neznámo gde – asi něgde obtěžuje kolemjdoucí nebo tak něcouž gdyž byla v prenatální fázi, tušila sem, že něco nebude v pořádku...

Večer budu s mazlikem, tak snad toho stihnu udělat, co nejvíc, abych měla klid na duši  a hezkou sobotu...
...na čtenou

S Billiem sme zkrátka z jednoho plata nikoli jednovaječný...minulej pátek sem měla vystoupení v jednom lokále a tam mě pro změnu nějaký pán přirovnával k Suzi Quatro zamlada (což už je úplně mimo), přičemž dodal, že do ní byl zamilovaný, gdyž seděl ve Valticích a apeloval na ostatní, aby mi říkali Suzi, gdykoli se tam znovu ukážu...

Ráda bych se podělila o některé záležitosti, co mě pobavily nebo zaujaly:
Moje spolužačka Anča: Dědo tady smrdí zdechlina! Dědooo? (netuším, esi je to z její hlavy ale...)

Nějaká reportérka gdysi napsala o Jimovi Morissonovi, že je Mickey Mouse de Sade...a dál – o jednom baru, kam Jim chodil a říkal o něm: Byla tam barmanka a slepci, kteří vozili na vozíčcích mrzáky a ti jim říkali, kudy mají jet...Tomu říkám dělba práce

A to by pro dnešek stačilo...upřednostňuju vlastní psaní...snažím se být produktivní nikoli reprodukční

Sem nemocná, mám kašel jak stará tuberačka....dneska sem byla u doktora a gdyž mi předepisoval prášky, ptal se, esi nejsem třeba těhotná...sem se pousmála a říkám, že ne...chraň bůh...

Četla sem blog nějaký holčiny o tom, že na sebe na netu prozrazuje spoustu věcí...ať už na blogu nebo na nějakým profilu...v nějakým komentáři sem taky psala, že je to nebezpečný, takhle tady vytahovat svoje střeva...já sem například hovado a nevím, co s tím...esi to tajit nebo to rozvíjet...

A hřích, na kterej sem si vzpomněla: Jednou sem nehorázně kalila s pár lidma v jednom pajzlu a tak sem se rozjela, že sem na baru málem dala do zástavy svůj mikrofon (bylo to po koncertu)...naštěstí mi v tom nějaká vyšší moc (díky Satane) zabránila

Jo a jako ségra mojí spolužačky tvrdí, že vypadám jak zpěvák z Greenday, nedalo mi to:

Najdi 5 rozdílů
Mě klepne brzo...

 Ne začít odznova! To se tak říká – s čistým štítem. Nemám žádnej štít. Dělá mě to zranitelnou, ale aspoň mi nic nebrání ve výhledu. Lidi rádi používaj termíny jako "Carpe diem" nebo "užívej každej den, jako by byl poslední", ale sou to jen kecy ve většině případech a ty lidi žijou normálně, protože mají strach překročit svoje hranice...nikomu to neberu...je to jejich boj (nebo kapitulace?)...todle je odpověď jedný osůbce na konstatování, že tři čtvrtiny lidí žijí ve zkumavce

Pokračujem...

Kvůli mý prej špatný docházce (není pravda) a eště špatnějšmu chování (tak to už je zhovadělá lež) si na mě došlápli, vyhrožují, že mě nepustí k matuře a máma musela jít do školy a spolčila se s nimi a nutí mě jezdit každý ráno o hodinu dřív...nedá se popsat, jak skličující pocit je, být první student, co vleze do školy...

Zrovna gdyž mi zbývají ccá 4 měsíce před ukončením školy, začali v rozhlase pouštět rádio...to není fér...celý ty roky se tu byla odkázaná pouze na drubeží kecy oněch kreatur všude kolem mě...

Koupila sem si minerálku z edice kabelkového balení...problém je v tom, že nenosím kabelky...netuším, co budu dělat...slogan na ní je "sluší každé kabelce" a já si vzpomněla na své dva kamarády, pro které je "kabelka" krycí název pro hezké slečny =)

Kolik bloggerů bude dnes psát o tom, jaké mají vysvědčení?

Gdyž se odpoutám od úvah nad tím, zda-li sem se přecejen neměla narodit s návodem na použití,

gdyž se smířím s tím, že mám z maturitního plesu momentky tohoto typu:

gdyž nemyslím na lidi, které mám v diáři v záložce ODSTRANIT,

gdyž nepotkám někoho slavnějšího, než sem já,

gdyž mi cizí uslintaní lidé nelezou do intimní zóny (60 cm od těla vy hovada!),

gdyž mám pocit, že mi to sluší,

gdyž mi mamina nenadává, že mám v doupátku bordel (mou výmluvu, že se jedná o můj nejnovější projekt mi nežere),

sem ten nejpozitivnější člověk...a každýho to sere

Kouřím cigarety v měkkém obalu (značku nebudu zveřejňovat kvůli ochraně před podprahovou reklamou, jen napovím, že se jedná o průměrně hezké dívčí jméno), které sou o 5 Kč levnější než ty v tvrdém a zároveň na ně lze poklepat zespoda, přičemž se povysune v ideálním případě jedna cigareta a je možné jí vyndat pusou aniž by se jí člověk dotkl, což působí děsně frajersky, ale má to nevýhodu...v takové krabičce se těžko kontroluje spotřeba cigaret na den, pokud si to chce člověk hlídat a proto se mi stále nedaří omezit kouření i gdyž snaha byla...píšu to jako varování pro ostatní, raději si připlaťte 5 ká a šetřete si zdravíčko, abyste tady mohli votravovat co nejdýl...

Musím se pochlubit svým novým nekonvenčním výtvarným dílem:

je na něm moje kamarádka a cigán, co se schovává za krabicí, obohatili sme ho duchaplným rozborem, ale ten tu jaksi nemohu zveřejnit, pže lidé mají dnes nedostatek sebeironie...

Tagže hurá do školy, už mě ty prázdniny sraly...mít čas na svý koníčky, spinkat si pěkně až do oběda a věnovat se svým nejbližnějším...no prostě úplně na hovno...

aby ten první den zpátky ve škole stál za to, měl autobus ráno zpoždění a já nestihla vlak...co víc...nevešli sme se do toho busu a prdel pána, který řval na děti, co se neuměly posunout, že nevěděj, co je to MHD, skončila v mým obličeji...borec fakt

toto byly nejkrásnější svátky v mým životě, hodně se mi otevřely oči a mnoho věcí sem si uvědomila a sem strašně hepy...taky sem měla koncík a napsala sem text a povídku, ale nepamatuju si ji celou, tak snad jindy...

V pátek máme maturitní ples...šaty už sem (jako poslední ze třídy) sehnala a překvapivě v nich nevypadám jako úchyl ;o) no to bude snobárnička....sem zvědavá...bude tam zakázaný kouřit, tak se mě táta ptal, esi ho venku alespoň párkrát navštívím...

nakonec nějaký moje moudro, aby se neřeklo ;o) - Jakožto obstrašující příklad mám neuzmutelnou zásluhu na vývoji společnosti.

Existuje sedm hlavních hříchů. Na každej den v týdnu jeden. Člověk se nigdy nenudí. Napíšu knihu velkými písmeny na malý stránky. Mějte mě rádi.

V noci se mi zdálo, že padá hvězda. Moje přání bylo, aby spadla další a pak znovu a pořád dokola. A to sem myslela, že vím, co chci...

Celou noc sem nechala zaplý rádio a budí mě reklamní slogan: "Konec problémů s erekcí." Dneska bude bezva den. Vzpomínám na nějakou sobotu teďka nedávno. Útržky:
Tancujeme v kole a já ke každýmu zvlášť příjdu, položím mu ruku na hlavu a zařvu "ODSOUZÉÉÉN!"
S Bůčim¹ sme poznali pár nových lidí. S jednima si povídáme a já se zabořím nohou do země. Pak eště hlouběji, ale to už úmyslně a komentuju to:"Teď se cítím jako skutečná součást přírody."
Jiní se smějou a divěj tomu, jak sme na sebe s Bůčim hrubý: "Jenže to je naše forma komunikace, víte? Říkám ´Pí*O!´, ale myslím tím ´Mám tě ráda bráško!´"

moje hlavní myšlenka v těchto dnech: Může vůbec v tomdle hnusným prostředí eště něgdo zodpovídat za to, že se z něj stalo monstrum?

v onu sobotu mi eště volá máma: "Co děláš?"
"Ostudůůů!"
"A gde?"
"Všudeee!"

Jinak myslím na věci, který sem v průběhu pozemskýho života chtěla stihnout a uvědomuju si, že takový konkrétní píčovinky se mi splnili už skoro všechny...aby mě něgdo požádal o ruku, aby o mě něgdo napsal píseň...já si žiju =oD si zamachruj =oD

Včera sem si stáhla nějaký nový písničky a udělalo mi to radost jako dycky...asi jako gdyž ožiju za mikrofonem...všimla sem si minulej týden, že to fakt funguje...měla sem takovej debilní den a na zkoušce, jako by se to všechno smazalo...

Poslouchám Laurie Anderson...sice zase málo zpěvu jako v jiný písničce, co od ní mám, že se moc nepřiučím, je to spíš taková recitace, ale má fakt sexy hlas a ten text...je to zvláštní:

It was a large room. Full of people. All kinds. And they had all arrived at the same buidling at more or less the same time. And they were all free. And they were all asking themselves the same question: What is behind that curtain? you were born. And so you're free. So happy birthday.

trošku mě to nasralo, pže než sem to slyšela, sama sem měla rozepsanou písničku o lidech, co byli v jedný místnosti...a teď mám asi po prdeli. Až mi to odpoledne pořádně dojde, budu asi vzteklá...Laurie je čórka textů....nemám to lehký, vážně ne...

Včera sem byla nakupovat s mámou a byli sme v Kiku a já přivoněla k těm laciným parfémům, co tam maj a komentuju to "Tendle smrdí jak bordel, tendle jak kurvy v něm, tendle jak jejich pasák..." máma mě odtamtud skoro odtáhla...

Aktuality:
Mám novou kapelu, učím se sebeironii a přestávám kouřit ve vaně...vysypala sem si na sebe popelník a vajglová lázeň fakt nic moc...

¹Jedninej člověk, co znám, kterej dostal opakovaně pokutu za močení na veřejnou budovu.

Jojo...minulej čtvrtek sem se dověděla, co mě čeká za můj přestupek....neci o tom mluvit ale...celkově to byl strašnej den...ráno sem nastoupila do špatnýho vlaku a jela až do Pardubic namísto do Chocně...tam sem si zapálila před nádrem a fízl mi dal blokovou pokutu...přijela sem pak do školy, gde mi oznámili, že domů dostanu dopis o svým nevhodným chování...máma bude mít radost, že aspoň přišla nějaká pošta...klasickej dopis už se dneska jentak nevidí ;o/ Tagže to byla druhá pokuta během 5 dnů...o tom trestu nemluvě..horší než jakákoli pokuta =o( Ale mám to za sebou...

Sem ve škole a strašně mě bolej záda...začala sem psát soukromně svůj životopis...je to dobrý, gdyž se chcete úplně vyrovnat se svým životem...a s bolavými zády =o) né, že bych přemýšlela nad smyslem života nebo tak něco...to už mám za sebou, ale mám ráda vzpomínky...de to dobře...na podzim mi to dycky moc přemýšlí, ale mám to ráda...taky mám špatnou paměť a já tendle život neci nigdy zapomenout...i gdybych měla chcípnout ;o)

Jinak prej sou volby ňáký nebo co...jako seru na to, žj...nesnáším politiku, jak je o mě známo, ale pokud by mi nějáká strana nabídla úplatek (kromě komoušů) za to, že je budu volit, tak ó ká...říkala sem to holkám..."tak dvě kila" povídám a kámoška "já klidně za kilo" a třetí "třeba i za krabku retek..."

Očekávám nabídky... 

Kamarádka říkala, že je zvědavá, jak se adaptuju při příchodu z Prahy....no a docela obstojně...kamarádka slavila narozeniny, gde sme se zhulili a já tam začala tancovat podobným stylem jako v jednom pražským klubíku, kam choděj lidi, který nejen pijou...líbilo se mi tam ale...bylo tam pár lidí, který mě znali bůhvíodkud a já je vůbec...to nemám ráda, pže sem takový lidi potkala i v neděli a znervózňuje mě to...těžký život celebrity....

Gdyž sme se včera ráno vraceli z oblíbené diskotéky, zatkla mě policie a odvedli mě na stanici...byla to docela sranda...aji sme si s policajtama spolu zakouřili a pokecali, gdyž byl dopsanej protokol...mám průser...něgdo se diví, že se tomu směju (viď bejb?), ale zvládla sem i horší věci...

...svět patří dětem a já přestala růst...

Taknějak sem si vzpomněla, že sem se v předchozích dvou článcích nezmínila, co tady v Praze vlastně dělám...mám tu praxi na dva týdny, v pátek už jedu domů....eště sem ani neodjela z Prahy a už mám domluvený dvě akce – na pátek a na sobotu a moc se těším...

Včera sem trošku narušila rozpočet hotelovýho baru a namíchala si pár drinků...nacamraná sem byla solidně, byli sme s Marošem až do třech ráno na recepci, pže ňákej host měl přijet později, tak sme zas koukali na Simpsonovi a tam zmínili Homéra a říkám Marošovi "To je ten slepej básník, co napsal Ischias a Odysseia!" =oD

ty dvě krávy, co se mnou byly na pokoji dneska odjeli a místo nich přijely další dvě holky z jejich školy a ty se zdaj být mooc v pohodě na první dojem...no gdyž sme u posuzování lidí na první dojem, něgdo si tu stěžoval, že v pokoji vedle něj je hluk, já se koukala, gdo tam je a tam takovej starej pán s paní, sem si říkala, jak oni jako můžou dělat bordel, gdyž sotva stojej na nohách i gdyž ten pán fakt vypadá jako ňákej senilní despotickej nácek, ale neci lidi odsuzovat na první pohled...ale na druhej pohled tak taky vypadá, tagže...odsouzen.

Včera ve sprše sem si asi půl hodiny hrála s mýdlem, že sem ho dala mezi dlaně pak je dala od sebe a foukala do tý bubliny, co vznikla, jako sem to dělala, gdyž sem byla malá...to jen taková btw píčovina, že sem se na tom zasekla...

V noci se mi zdálo snad o všech nedořešených vztazích, co mám s ostatníma lidma...jinak už se taky docela těším domů...užila sem si to tady, jak sem nejvíc mohla, ale doma je doma a je jedno, jak to tam je nebo není ideální, ale patřím tam a umím se tam v tom pohybovat celkem, každopádně znovuobnovuju svoje přání bydlet po škole v Praze...gdyž sem začala žít jak hovado, trochu sem se bála nástrah velkoměsta, ale fakt už se cítím docela dospěle, že se o sebe dovedu postarat uprostřed jakýchkoli sraček a myslím, že tady je to pro mě jak dělaný, jen si zvyknout...no uvidíme

Bůči měl před chvílí docela dobrou hlášku, gdyž sem s nim mluvila po telefonu a na chvíli mi dal ségru a gdyž sem s ní skončila, říkám "Dej mi k telefonu eště toho kreténa" a on to slyšel, vzal to a říká: "Já ti dám takovýho kreténa, že ti píča uletí!" dobrej kanál tendle kluk, ale mluvíme mezi sebou jak dobytci a sme na to hrdý ;o)

 Co určuje úroveň člověka?

už ste četli moje "Sem aktivní součástí spodiny a děsně mi to vyhovuje. Gdyby nám ti tzv. slušní lidé neplivali do bahna, bylo by v něm docela fajn. My sme totiž prasátka a strašně rádi se v něm rochníme." je to úryvek z mýho dílka...už aby bylo na světě..celý...ale už vidím hlavičku ;o)

Napsala sem pro Maroše píseň, ale tady jí psát nebudu, pže by pro něj ztratila váhu...bude se mi po tom chalanovi stýskat =o( ale určitě se eště uvidíme...po novým roce, bych tu měla mít koncík v Pze, tak se domlouváme, že se přijede podívat a zbouráme Starý i Nový město ;o)

26. 9. – Byla sem se podívat v jednom klubu se známou, byla sem nasraná z práce a dost sem to do sebe klopila...dorazila sem na hotel v 6 ráno a od dvanácti musela jít dělat na recepci...bylo to peklo...Než sme došli do toho klubu, volal mi další zákazník a já spustila "Hele di do p*či, fakt teď nemám náladu, okej?" zavěsila sem a on mi za chvíli volal znovu, zvedla sem to "No co jé?" a on "Víš mě se hrozně líbilo, jak si byla sprostá, jak si to před chvílí řekla..." sem řekla, že to je fakt super a položila to...lidi sou dneska zvláštní...

Taky sme před klubem potkali totálně nacamranýho jednoho zpěváka (jsem diskrétní a proto ho nebudu jmenovat) a já to komentovala "Ty vole to je tééén ******! A jak je nalitej héééj!" hrála sem si na dychtivou fanynku a nějaká slečna, co tam byla s ním za mnou přišla, že sem spletla jeho příjmení, jméno sem řekla dobře....ona prej "Jak si to řekla?" Byla dost vostrá a v podobým stavu jako on a já říkám "Jo to je ten druhéééj...no ten...*******!" to už bylo dobře a ona "Tak proč děláš blbou? Vidíš, že to víš..." na to já řekla "Jako já sem taky celebrita a nevíš jak se jmenuju." a ona "Nevím." Odešla....asi se styděla
jinak podrobnosti té noc si nechám pro sebe...

27. 9. – no vzhledem k tý kocovině fakt hnusnej den (kromě těch vedlejších myšleneka vzpomínání na předchozí noc), hezký ale bylo, gdyž sme večer leželi s Maroškem a koukali na Simpsonovi a pak sem mu recitovala svoje básničky a úryvek ze svý divadelní role, přičemž nás načapal šéf, jak tam ležíme přitulený k sobě a myslel si bůhvíco, ale jeho boj...

28. 9. – Koukám z vokna a jedna paní tam umývá nehorázně od ptáků posraný přední sklo...všimli sme si toho s Marošem včera, gdyž sme kouřili před hotelem, on si to samozřejmě vyfotil, pže to se fak jentak nevidí...sem říkala, že to snad museli ti ptáci udělat naschvál...bavíme se na úrovni...o sračkách...

21. 9. (rok nevím)  – příjezd do Prahy po docela  vtipné cestě s Míšou Turečkovou a paní, která měla na krku píču (jak vulgární), následuje seznámení se Slovenskými dívkami a ubytování v luxusním hotelovém pokoji (se saunou a vířivkou, kterou neumíme zapnout), poté kouřím na terase a příjde šéf, přendavám si cigaretu z pravé ruky do levé a seznamuji se s ním

22. 9. ráno vstávám v 6:00, seznamuji se s Marošem...je mi sympatický....šéf nigde, pak příjde Míša, čekáme tady na něj a čumíme doblba...šéf se tu občas mihne a pověřuje nás nárazovými úkoly...Míša byla na poště, já v bance, dále sem měla vyměnit vodu květině, což za mě udělal Maroš...po několika hodinách se zdá, že si šéf uvědomil, že sme opravdu tady a píše nám časový rozvrh práce a nakazuje mi, abych si oblékla sako...vypadám opravdu elagantně =oD Míša bude pracovat vždy od rána do odpoledne a já od odpoledne do večera...jinak sem byla včera s Márošem na pivku a zabloudili sme, nakonec sme ale trefili

23. 9. Právě sedím na recepci a Maroš mi šel udělat čaj s medem, pže mě bolí v krku....je to mezi námi opravdu vážné =o)Jinak sem se zapomněla zmínit, že mám po první noci podezření na své slovenské spolubydlící, totiž probudila sem se s ustřiženými řasami na kousku jednoho oka..Míša mě včera v metru psychovala, že řasy nedorůstaj a já skoro plakala a pak sem volala tátovi a on mi řekl, že řasy dorůstaj a že mám těm holkám vzkázat, že esi udělaj eště něco, přetáhne jim kundy přes hlavy (pouze ho cituji, gdyby měl něgdo námitky, že sem hrubá)...mám například strach, že doplní můj sprchový gel z nějakých vlastních zdroju..no že mi do něj prostě náčuraj nebo mi naserou do báglu...sem paranoidní a vzbuzuje to ve mě vulgarismy, které mi jsou jinak cizí pochopitelně....dále je docela zajímavý, že Míša spadla z eskalátoru z cca 20 schodů (zřejmě to při pádu počítala), rozbila si koleno a bouchla se do hlavy, ale to nebylo poprvé (do tý hlavy) a nese to dobře... 

24. 9. Tagže v sauně sme byli až dneska..a Mároš viděl můj obnažený...kotník
Dále sem se dozvěděla, že v Praze řádí žloutenka...dnes ráno sem si  prohlížela své tepláky a....byly žluté mám strach
Zkoušela sem si Míšiny boty s podpadkem a vážně na nich neumím chodit...znám i důstojnější způsob smrti, než hodit tlamu na jakési špejli, která trčí z boty...
Dneska sem na Míšu vybafla na hajzlech, že málem šla znovu Jinak je 19:50 za deset minut mám padla a večer se chystáme s Maroškem opít eště víc než včera....mimochodem asi se budu stěhovat k němu do pokoje, pže neci být s těma dvěma p*čama..no uvidíme...
Mám taky jiné starosti...pže něgdo dal moje tel. číslo na inzerát, že nabízím sexuální služby....v praktikách je napsáno Kl, Oo a eště něco....nevím přesně, co to znamená, ale prej to teda poskytuju...no a volaj mi desítky chlapů, esi mám večer čas...poslední co volal, mluvil anglicky, pročež sem mu vysvětlila, že my kurvy anglicky nemluvíme...gdyž mám náladu a volá neznámý číslo, zvednu a to a řeknu "erotické služby, dobrý den" a pak řeknu, že si dělám prdel a at zkusí jinou kurvu nebo ruku a hodně štěstí a tak....ale vlastně je to docela zábava

každopádně dnes se mi stal docela trapas...byla tu paní - zákaznice a já si jí spletla s Míšou (obě tmavovlasé), paní mi dala klíč na pult a já na ní velmi drzým tónem "co já s tim jako???!!"
Miška se s naší kolegyní bavila o tom, že mám drzé vystupování....a já se přitom tak snažim kurrva

25. 9. Od včerejška se se zákazníkama normálně domlouvám, gde se sejdem (ať si mrznou v tý kose a eště k tomu nadrbaný...dementi) a jeden gdyž dneska volal, gde teda jako sem, že čeká, tak sem mu to vysvětlila a příjemně sme si popovídali, pročež mi pak napsal, že sme si opravdu dost dobře pokecali a esi neci jít na kafe a že todle normálně nedělá, jako že využívá prostitutky a že mi klidně pošle foto na mail...toho sem se chytila, že bude prdel, ale nakonec sme se tady z toho málem všici poblili...nebyl to totiž jen obličej, co fotil....má-li nějaký hovado zájem, ráda přepošlu...gdyž sme včera s Marošem byli opilý, ptal se mě jinej zákazník na sexuální praktiky a já držka vožralá sem se pěkně rozpovídala, Maroš říkal, že to bylo seksy...sem asi hovado, ale co dělat, gdyž vám volá několik chlapů denně...nebudu stereotipně opakovat stejnou větu dokola...a myslím, že prostituce má opravdu budoucnost

 První den (Pondělí):

začínám se učit, mám hangover a vůbec se mi nece...nejmíň vhodná doba, aby mě něgdo nasral...jinak víkend byl mazeeeec...zavírám se do svýho doupátka se zásobou cigaret na týden a dva dny...bacha na mě....sem pěkně vostrá svině a jediný, co mě uklidní, je hezká písnička 

 Druhý den (Úterý):

Mámě sem zakázala ptát se mě "Jak se máš?" a povolila jí dvě věty za den, co mi může říct...

 Třetí den (Středa):

Újma na mém psychickém zdraví, kterou mi způsobuje neustálé učení mě vedla k monologu s mouchou, která mě furt buzeruje „Hej moucho, sice mi imponuje, že do mě narážíš, bzučíš mi do ucha a vůbec se mě nebojíš, si asi drsná moucha, ale já se musím kurva učit! Proč nejdeš otravovat nějakýho cigána?" (gdyby mě nějakej ochránce lidských práv nařkl z rasismu – vysvětlení: Tady kolem snad nigdo jinej než cigáni nebydlí ;o/)

Před barákem stojí auto, který má na kapotě velkej nápis "VYMÁHÁNÍ"...měla bych se jít přiznat, že sme s kámošem nedávno ukradli k ránu dvdéčko před jednou trafikou, co jim přivezli s novinama...i gdyž oni asi vymáhaj dluhy...vzpomněla sem si, že jednomu známýmu dlužím padesát kč...bojím se

Jednomu týpkovi, se kterým si píšu, se nezdá tadle fotka:

On je z Lanškrouna a má divný vlasy – gdo mu nakope prdeeel?

Čtvrtý den (Čtvrtek):

Asi před hodinou sem vstávala, u oběda sem mámě vysvětlovala rozdíl mezi nedělní a pondělní kocovinou, kočka furt mňouká a já nevím proč...říkám jí "Co máš za problém?? Dyk máš upee pohodovej život – nigdo tě nebuzeruje, nemusíš řešit žádný problémy, furt se jen válíš a žereš...voleee!" Fakt nevím vo co de...

Jentak pro představu – zjistila sem, že látka na reparát dá na 11 maturitních otázek...a jak je mým zvykem poslední dobou, gdyž zjstím něco nepovzbudivýho, strašně sem se smála...

Poslouchám písničky (Carlu Bruni) a za chvíli se budu zas učit...před týdnem toudle dobou sem chodila po městě a hledala způsoby, jak efektivně utratit výplatu...s jednou dost drahou věcí sem se trochu unáhlila, ale nebudu to řešit...zase sem se smála...upee se to obrátilo – dycky sem věděla na co peníze potřebuju a za co je utratím a to aniž bych je měla a ted sem přemýšlela za co je utratit, gdyž sem je měla...příjemná změna

Ten týpek z La na mě prej: "Nevíš gde seženu pípu?" – "Že by v obchodě, kterej má v průčelí obrovskej nápis ´PÍPY´?" píšu mu. No zrovna mi napsal, že už ji sehnal...jen se všichni pochlubte, kam dete kalit...mě to nevadí...mám lepší program...dohaizlu

Pátý den:

Troufám si říct, že polovinu umím...na jaký úrovni, to je věc druhá...každopádně dneska mě zas čeká dlooouhá noc, nadopovala sem se energetickým nápojem a kafem, tagže každou chvílí bych zas měla být přebuzená (gdo mě takovou zná, ví)...zrovna mi začíná hučet v uších, za chvíli budu mluvit jak samopal a budu děsně hyperaktivní...málogdy se mi stává, že bych pátky trávila doma...a soboty? tak to vůbec – to se snad od mých třinácti let nestalo, leda že by byl štědrej den...no a aby se tak nestalo zítra a já z toho neměla depresi, tak sem se rozhodla, že se zítra pojedu odreagovat na svou oblíbenou diskotéku s předsevzetím toho, že se zkusím moc neopít, abych si neodpálila učební koncentraci pro další dny...v mým případě je to veliký risk, ale já to zkusím, pže mi tady z toho hrabe už

Dneska sem se zeptala kočky, esi mě má eště ráda...ona neodpověděla a šla na záchod...přemýšlím, jak si to mám přebrat...

Šestý den (Sobotaaaa):

Dle pravidel nepsaného humánního kodexu by sme my holky jako sem JÁ neměli trávit sobotu doma, tagže se tak zkrátka nestane, dnešek bude oddychový den a já se jedu bavit...moje opilost má pět fází (včera sem to krásně klasifikovala na papír) a já si pro dnešek  povoluju maximálně nakousnout třetí fázi...ale uvidíme, žj...sice sem si řekla, že před reparátem budu minimálně týden střízlivá jak modrý medvěd na obalu, ale už si musím dát voraz nebo se z toho zbláázním...

Máma se mě včera večer, gdyž sme kouřili v kuchyni, zeptala: "Máš strach?" – rozšiřuju seznam zakázaných vět!

Sedmý den (Neděle/j):

Každej, gdo mě zná i nezná, ví že se umím zbourat na profesionální úrovni, ale málogdo ví, že se umím i krotit a to se povedlo včera a já se nezvykle probudila v neděli bez kocoviny, mám dobrou náladu...no a du se zase učit, žj...

Osmý den (Pondělííí):

Tagže je pondělí, já sem od včerejšího odpoledne nespala, pže si převracím režim spánku, abych šla před repcem spát v úterý navečer...poslouchám reggae, před chvíli sem si byla pro cigára a potřebuju dotáhnout látku, abych mohla už jen opakovat si to všechno až se dneska večer vzbudím a do odpoledne dalšího dne...mám za sebou první nervovej výbuch, naštěstí sem si to nevybila na někom jiným, ale tak si všeobecně zanadávala...ta sobota mě odrovnala...přišla sem domů úplně vyčerpaná, pže sem psychickou námahu doplnila o tancování několik hodin a už sem byla dead...líbí se mi sobotní fotka s Davidem =o)

jinak mi taky udělalo radost, že se aktivoval profil naší kapelky na bandzone a první komentář tam, nedá mi to a musím sem hodit odkaz =o)

http://bandzone.cz/takjakoslova

většinou si říkám "Co můžeš v pondělí, udělej v neděli", ale tentokrát nemůžu ztrácet čas, pže potřebuju dodělat tu vyjebanou školu a prvním krokem k tomu je momentálně ten repec...musím ho udělat...minulej rok sem to taky dala a na výbornou, tak todle je prostě repete...a pak taky gdo by dělal třídě předsedkyni a ostudu na studentských radách, gdybych to nedala?...vážně už je osmej den

Devátý den, žj:

Tagže sem celou noc nespala, akorát asi na hodinu sem zakápla při učení, před chvílí sem se probrala...můžu říct, že znám lepší způsoby, než se probudit vedle knížky "(zkurvená) Technika (zkurvených) služeb (zkurvenýho) cestovního ruchu"...tagže sem předvedla svoje schopnosti při sklonování přídavných jmen, tak sem zvědavá, co předvedu zítra...musím se naučit eště tak pět stránek a půjdu hajat...takhle sem se do postele už dlooouho netěšila...víc jako no comment, mám dost...myslím, že takhle nějak se cítěj strarý lidi, což mi připomíná, že už taky nejsem nejmladší předpokládám, že několik dní po reparátu budu vidatně chlastat, ať to dopadne jakkoli a pak sem v případě, že to dopadne špatně, napíšu rozsáhlou elegii na skázu celýho světa zakončenou smířlivou rezignací plnou falešný naděje a esi to dopadně dobře, tak nějaký namachrovaný a povrchní vítězný sérky velkým písmemkaždej, gdo přileze na tendle blog, má povinnost držet palce!

Du se teda eště učit, za všechno mluví můj status na áj sí kjů: de do tuhýho...nervy mám v p*či, tagže piště jen pokud by ste se něgdo chystal opustit svět nebo podobně zajímavý záležitosti...kujůů

Jak už sem předepsala, blog se chýlí ke konci...neříkám, že se k blogování nevrátím, ale esi jo, tak gdy – to je ve hvězdách...rozloučím se převyprávěním toho, co sem poslední měsíc dělala...

Nějakýho června sme s kapelkou hráli na undergroundový akci ČOČKAFEST...už sme tam byli potřetí a na příští rok sme pozváni znovu...koncert se vyvedl a gdyž hrála domácká kapela Čočka (v nízkých proudech docela známá), zazpívala sem si s jejich zpěvačkou písničku, kterou tak ráda poslouchám v empétrojce "Spadla sem do hnoje ani nevím jak..." což byl pro mě zážitek...byla tam taky kapela, která zněla jako gdysi Plastic People of the Universe a všimla sem si, že bubeník pro zvukové efekty používal vrtačku, kterou zmáčkl zhruba dvakrát za takt – to mě zaujalo...jinak se tam jamovalo, gdy tam byla skupinka hodně šikovných kluků, ke kterým sem se připojila a zpívala svoje anglický písničky a hrozně dobře se mi s nima spolupracovalo i lidem se to líbilo a chtěli, abych se na podium vracela...pak mě vystřídala jedna slečna, co jela s náma – zpívala a její projev byl ohromující, ale zpěv se moc nelíbil a ne všichni to dobře snášeli a pak spustila svoje "A mám se z toho posrat." a taky zpívala "Šukej mě do prdele!" což trochu přestřelila, ale dnes má každý (nebo by měl mít) právo na interpretaci svého názoru a ona mě jako člověk baví, tagže sem to brala dobře ;o)

Druhý den sem jela se školou do Itálie, tagže sem se snažila moc neopít, aby pro mě cesta autobusem 12 hodin nebyla peklem a docela to šlo...

´Kulo´ znamená italsky ´prdel´, tagže sem automaticky vytvořila hlášku "Polib mi kulo ty nulo."

Moje první poznámka byla "Italové sou nějací divní a vůbec neuměj česky." Byla sem poprvé u moře (gdyž nepočítám ve třech letech v zimě na Kypru z čehož si pamatuju minimum)...u moře sme strávili málo času, pže to byl zkrátka poznávací zájezd a my sme museli furt něgde trajdat, tagže docela na hovno....

a to jídlo...

první den sme měli grilovanej lilek s dvěma plátky nějakýho masa....ten plátek, co se nedotkl toho lilku, se celkem dal, ale pak sem ochutnala miniaturní kousek lilku, kterej sem nigdy do tý doby nejedla (a nigdy už jíst nebudu) a začala sem křičet a prskat to kolem sebe...nic hnusnějšího sem neochutnala...no konec

ale abych jen nekritizovala...byli sme v Benátkách, v San Marinu, gde se mi líbilo, v parku miniatur, gde je to naprosto špičkový, vymakaný a Verona je taky hezká...líbí se mi styl italských domečků a střechy zešikmený v tupých úhlech...jen to bylo dycky fizicky náročný, tagže se po večerech nic moc na našich mobilhomech nedělo, což mi bylo docela líto a jeden den sme šli spát a gdyž sem se vracela z cigára do chatek, slyšela sem, jak učitelky kalej a sou hrozně dlouho vzhůru a to mě nasralo, že všichni od nás už dou spát, tak sem se trochu opila, procházela se po venku a nakonec sme s holkama na chatce přecejen trochu blbly...ale druhej den – kocovina v italským vedru – nic moc...

Moc sem se tam neopálila...gdyž sem přijela, ukazovala sem kámošce opálení na ruce a říkám "todle je vod italskýho slunce vole." ona mi ukázala spálenou ruku a říká "a todle je vod švýcarský pece."

to byla Itálie

Konec šk. roku  byl pohodovej i gdyž dělám jednu doklasifikaci – z čehož zas takovej strach nemám (menší strach než z Ďábla, hmyzu, Evy a Vaška...)
Konala se u nás akce Týden sportu označována spíše jako akce Týden v lihu, gde sem byla skoro každej den, smáli sme se, pili, hulili, druhej den zaspávali...
poslední týden školy sme měli ve středu koncert, za který sem dostala pro mě historicky největší honorář...gdyž sem přijala domu, z našeho sídliště byla ruina plná rozlámaných stromů...
poslední dva dny po škole sem trávila sem svým milováným, intelektuálním kamarádem, gdy sme pili, malovali si na ruce a diskutovali se svědkem Jehovovým o podstatě a příčině jeho víry – kterej do mě dal akorát nervy a něco bílého, nechutného mu teklo od pusy a v podstatě je mi ho hlavně líto...ale to je fuck
V pátek po vízu navečer sme s klukama hulili u ktematoria a pili pivo a Davídek zjistil, že s víčkama od lahváčů se dá skvěle kopat, tak říká "Dělejte, chlastejte – ať mám s čím kopat!" pročež sem dodala "A tak vznikl alkoholismus."

Další den sme slavili kámošovi dvacetiny na jedný chatě a podrobnosti z akce se teprve dovídám, pže sme začali pít už něgdy v jednu odpoledne...snad i fotky mi napoví...lidi se nemění...pouze okolnosti

tento pátek sem klukům vysvětlovala, gdyž sme si zas dávali brko, proč dycky mluvím takový sračky....

Bára: Po trávě sou moje vyjadřovací prostředky omezené...mám omezenou slovní zásobu a přitom chci říct něco smysluplného a složitého, co se mi v tu chvíli honí hlavou...mám v hlavě totiž...hrozně moc...

Daew: NASRÁNO!

Ámen.

Nyní pracuju ve fabrice vždycky dva dny (denní a noční) a pak dva dny volno a tak pořád dokola...dvanáctky a sem z toho hrozně vysraná – jakože opravdu pracuju a už vím, že chci jít na vysokou školu, abych takovoudle otročinu nemusela dělat celej život...na druhou stranu sem ráda, že sem poznala a poznávám tvrdou práci a jak sem psala kamarádovi, už musím poznat jen x + 1 věcí a mohu v klidu umřít...moje máma dělá todle celej život a teprve teď si uvědomuju, jak se nadřela a obdivuju to...

Pracovat budu do konce tohodle měsíce...a srpen?

Naprosto bohémskej život, gdy si budu jen užívat, dělat muziku (rozjela sem novej projekt a de to jako po margarínu), psát svoji knihu, užívat si oněch neverbálních kontaktů s blízkými lidmi a užívat si i všechny ostatní lidi a akce s nima...

A od září...maturitní ročník a víkendová práce barmanky v mém oblíbeném klubu, gde hráváme s kapelkou...

ještě o mě uslyšíte, Ciao

ps – zdravím čtenářku Kowakovou (hodně štěstí s blogem), toho kluka M. a všechny, který sem zavítali a pobavili se víc než Carčaaa...jeden kamarád říká "až budu umírat, chci vědět, že sem byl dobrý člověk." a já říkám "až budu končit blog, chci vědět, že sem byla dobrá bloggerka." samozřejmě rozlišuju váhu těchto tvrzení =o)

Bez internetu se těžko píše blog...ve škole na to není čas...už teď mám napomenutí za pozdní příchody na hodinu, gdyž se třeba zaseknu v učebně výpočetní techniky apod. ...přišla sem o čtenáře (i gdyž zas tolik jich nebylo) a gdybych se chtěla vrátit k plnohodnotnýmu psaní blogu, znamenalo by to začít zase odznova a to se mi nece....radši se budu věnovat svý knize, gde sem se poslední dobou docela rozepsala, jelikož mám doma mechanický psací stroj a taknějak mi to nedalo...je to tak hezky retro...až budu mít doma zase počítač, tak už asi ani nebudu u něj trávit tolik času jako dřív...odvykla sem si...

Za týden a pár dní jedeme se školou do Itálie...den předtím budeme s kapelou hrát na jedný undergroundový akci a já se tady na blogu rozloučím reportem z těchto dvou akcí....dám si záležet ;o)

Dneska sem byla u doktorky pro potvrzení, že sem práceschopná (- zní to neuvěřitelně, ale už tento víkend poprvé nastupuju do práce) a doktorka se mě ptala, jak se mám a co zpívání a tak...sem jí stručně povyprávěla a ona pak říká "Tagže si úspěšná..." na to sem řekla, že nevím...úspěch je silný slovo a navíc gdyž umažete ´ú´ bude z něj slovo spěch a ten já nemám ráda, tagže s ňákým úspěchem nikam nespěchám...

Mějte se krásně, mažte se opalovacím krémem s vysokým faktorem a užívejte toho zkurvenýho vedra (nemám ráda cesty vlakem v tomdle vedru jinak Welcome sun!)

Sem odříznutá od internetu a tenhle týden i ve škole....

Gdo se mě eště nebojí, měl by vědět, že sem na škole nejlepší ve střelbě ze vzduchovky...

Gdyž se nudím, hraju s kočkou takovou tu hru, gdo dřív uhne pohledem nebo jí vysvětluju mravní hodnoty...taky už se nedivím, že docházejí zásoby pitný vody, gdyž lidi chlastaj jako duhy...začíná mě srát moje nedochvilnost, která má dost daleko k elegantním desetiminutovým zpožděním...víc nebudu vyprávět, co sem poslední dny dělala...není na to čas ani režim...

a mám nemocný očičko...vypadám jak čurák

Sem celkem spokojenej člověk...moje imaginární snění nemá daleko ke skutečným vzpomínkám...jinak zjišťuju, že život se dá marnit i líp, než vysvětlováním vaší mámě, proč vám nerozumí...možná to znáte, že dospělý, který na svý mládí zapomněli, mají univerzální hlášku "No jo vy mladý si myslíte, že všichni sou blbý a vy víte všechno nejlíp..." Na to sem alergická...tagže raději marním kus života příliš častým a dlouhým spánkem (nejpříjemnější způsob) a u pomalýho internetu ;o) Je to lepší než ho trávit jako nějakej kaziblog a psát trapný utočný komentáře...nebudu to nijak moc rozvádět, pže ten člověk je jistě nešťastný, nespokojený sám se sebou, žije osamnělým životem a jediný, gdo po něm chce telefonní číslo je paní, která mu na terminálu dobíjí kredit...nebo zkrátka cítím nějaký komplex a nechci víc trápit někoho tak ubohýhoskutečný takt...och

Mám lepší plány...čekají mě dva koncerty – jeden možná teď o víkendu, ale už mám něco v plánu a nevím, esi to půjde skloubit...ale obě dějiště sou kousek od sebe tak uvidíme...no a ten další je příští týden, tak se těším, ale mohl by za něj zaplatit něc málo – pokud možno víc, než co budu schopná eště ten večer propít....mám teď hluboko do kapsy, ale na cigára furt je, tagže je to relativně ok...eště se chystám naučit svou kočku poslouchat tvrdou muziku a pít kafe...

Musím letět....

Každej den...vstávám s tím, abych znovu dělala stejný chyby...co nejmíň toho posrala ve škole...hlavně, aby bylo co objevovat...taky si chci udržet dobrou náladu, která, jak si uvědomuju, stojí a padá především se sebevědomím...

-No illusions nebo Only illusions-

Ranní mlha. Softhoror.

Cigareta a kafe. Na poslední chvíli dobíhám autobus. Nedávno mě řidič přivřel do dveří...odpustila bych mu to, gdyby nevypadal jako zlej tučňák s brýlema...

Gdyž se nejde do školy, je ráno jenom pojem...jako teď...byly prázdniny a já každej den spala do oběda...po večer sme se zhulovali, grilovali, slavili Čarodějnice – bůhvíproč...

Naše rozhovory..."Co to je?" – Bůči "To sou ptáci..." – Já "Něgde prcaj tukani....a prcaj čímdál blíž" – Daew

Důležitý je, že neuschnu tagže budu moct psát blog i gdyž ne každej to ocení jako ta osoba v komentáři na můj starší článek Naslouchám, povídám...nevím, esi je to dívka nebo chlapec, každopádně nějaká/ej zakomplexovaná/ej Carča mě fakt moc nenasere...řeším teď zásadnější problémy...totiž kočka je celý dny schovaná pod vanou a s nikým se nabaví...nemůžu jí přemlouvat aby vylezla...chodím jí teda aspoň kontrolovat, esi není mrtvá a dycky vidím jen ty její megální oči...asi se urazila, gdyž sem slušně podotkla, že doma je víc žrádla pro kočku než pro mě...navíc ona má takový ty granule, co prodlužujou život...pro lidi nic takovýho není...nebo možná jo a říká se tomu zdravej životní styl, což zní eště hůř než granule...sem takovej styl totiž nedávno zkoušela a úplně sem si zdevastovala žaludek...přiliš mnoho vitamínů nebo co...

Všímám si, jak lidem pomáhá, že nejsou v průšvihu sami i gdyž se tím pro ně situace nezlepší...ve škole tipicky "Ty to nemáš? To je v pohodě já taky ne..." nebo "Sereš na to? Jo? Tak já taky..." A gdo na to nesere s náma, sere proti nám – heslo dne

...

Včera sem ke konci školy myslela, že už nevydržím...měla sem takovou divnou náladu...skoro agresivní...něgdy mám takový chvíle...přede mnou sedí holka, co má na mykině anglicky napsaný UVIDÍME SE PŘÍŠTÍ LÉTO. Často se dovoluju učitelek, aby mě pustili na vyčůrat...nejdu pak ani na záchod, jen se projdu po chodbě. Nevydržím dlouho na jednom místě...v životě ani ve škole. Sou dny gdy se mi chce ve škole křičet, jak mě to tam sere – každej neměnnej xicht, všechny vysutý kozy učitelek...gdyby si aspoň zeměpisář vyměnil svůj šedej svetr, ať to není tak jednotvárný...maluju si na ruce, uklidňuje mě to...Nejsem přímo smutná, jen mám chuť říct něco hrozně zhovadělýho do školního rozhlasu...sem tam si nějaká holka docela vtipně kýchne, je tam pár lidí, který mě dokážou fakt rozesmát...o velký přestávce chodím na kafe za kámošema z jiný třídy a s těma vod nás zas jiný přestávky drbeme na chodbě, svěřujeme se, vyprávíme si...sou tady lidi, ke kterým sem měla hodně blízko...pořád mám, ale tendle druh nálady to nemůže ovlivnit...nejvíc mě štve to monotonní prostředí a učitelé...je mi líto narušený angličtinářky, která nám neustále vysvětluje, jak je neschopná nebo že jedíný, co jí na smrtelný posteli zbyde, bude chuť k jídlu...celkem často mluví o smrti a její životní filosofie je "Radši dva kýble majonézy než sex..."

Jinak včerejší odpoledne docela smolný...nechala sem si ve škole učebnice, ze kterých sem se chtěla učit, abych si opravila známky a pak taky klíče a u nás nebyl nigdo doma, tak sem vyšplhala na balkón a tam hezkou dobu seděla a k tomu slizkýmu stvoření, co tam lezlo po zemi se ani nebudu vyjadřovat...ale na druhou stranu si říkám, že bych mohla na balkóně sedět častěji. Všimla sem si, že tam má máma vysazený docela pěkný keříky a balkón má příjemně stimulující broskvovou barvu. Jentak sedět, přemýšlet a prohlížet si ty vyrytý nápisy po Rusákách. Je tam napsanej rok 1973. Co sem asi v tu dobu dělala? Spíš co bych dělala, gdybych žila, žj...to samý co teď jen bez mobilu a internetu...

Máma mi říká, že sem vulgární na kočku...

Brácha de na měsíc bydlet ke svý holce a bere si s sebou počítač...ani mi to nevadí, pže u toho prosedím zbytečně moc času...taky budu zase hezky retro a myšlenky zapisovat perem do sešítku...a blog snad budu nějak stíhat ze školy...musím letět...

Minulej týden na naší škole proběhla cvičná evakuce a trvala 1 minutu a 51 vteřin...zástupkyně ředitele nás seřvala, že bysme uhořeli a že sme jí naštvali a že si to bude pamatovat...no to je průša...asi fakt rostu, pže sem poprvé při evakuaci nevylítla zt školy a nezařvala na celou chodbu, že tady všichni chcípnem...

Máme novou kočku...ta, co sem dostala k osmnáctinám byla nemocná a její léčba vyžadovala dost investic a moje máma do toho nechtěla vrážet prachy, tak se jí ujala jedna paní a má se skvěle...nová kočka je strašně velká a máma mi ji představila s tím, že to je úplně normální zdravá kočka akorát už se doma schovala a nemůžeme jí najít...Honeyball byla nejspíš předchozím majitelem týraná a tak to byla taková narušená kočka, ale měla něco do sebe...sem si všímala, že jí přisuzuju hodně lidských vlastností...ale to už je teď jedno..hlavně že se má dobře...říkala sem si že tudle kočku budu ignorovat, gdyby se to zase nějak zvrtlo, ale máma s bráchou se pro mě stavili autem, gdyž sme s klukama byli venku zahulit a já nastoupila do auta a ta kočka mě úplně dostala...má nehorázný oči a celou cestu se s nima na mě dívala a tak sem jí jen hladila po hlavě a neřekla ani slovo...

Prej mám dobrý srdce...totiž na diskotéce byla na hajzlu holka, který bylo špatně a tak sem se jí zeptala, co jí je a ona, že jí bolí žaludek, tak sem jí řekla, že vočekuju, aby mohla jít na záchod co nejdřív a začala sem přemlouvat lidi, co stáli v řadě za ní, ať jí pustěj před sebe...navíc ona už na řadě byla...sem trošku blbá no...cestou tam sem zase pro změnu zahodila vaťana v buse, co vozí lidi na dízu a gde se kouří, hulí, chlastá a možná i něco horšího a o ten vajgl se zapálil nějakej hadr a všichni mysleli, že hoříme a gdyž se zjistilo, že sem to zavinila já, jen sem pokrčila rameny a udělala takový vítězný gesto...jinak diskotéka dobrá...jak se člověk pobaví může být ovlivněný tím, jak daleko je schopnej zajít a já sem solidní dálkařka ;o) ale snažím se i nebýt bezohledná a svým chováním neškodit nikomu jinýmu...

Jinak se mám fajn...potkávám bývalý kluky, který maj buď děti nebo závislost na drogách...včera sme se procházeli městem a já buď něco vyprávěla, přičemž sem u popisu situací začínala slovy "Du sebevědomým kro-keeem...." a nebo sem trhala květiny pro ségru...dali sme si zmrzlinu...kopali sme si s hakisem...

Z mýho blogu se stává čímdál občasnější občasník a z mýho života čím dál větší hártkór...je pondělí, máme zase do čtyř tagže těžkej sadismus, ale pořád sem v tom rozpoložení, že mi nic nevadí nebo je mi spíš všechno těžce ukradený...nic mě nemůže nasrat a sem vysmatá a spokojená...prožívám něco jako dětský vnímání počátku dospělosti, věřím si víc, než dřív a nebojím se lidí ani každýho novýho dne...hrozná úleva od života...začínám být tím, čím chci být a přitom sama sebou a spokojená...vidím jinak lidi, problémy...jen mi dochází baterka v empétrojce...

Dneska sem slyšela písničku, gde se neustále dokola opakuje "Máš nejhezčí zadek na světě" a zpívá to nějaká slečna upravovaným hlasem...pokud to interpreti nemysleli vážně, budiž jim odpuštěno...

Jinak sem se dneska poučila, že to, jak formule kličkujou na začátku závodu, je proto aby zahřály gumy...sem myslela, že je to nějaká sranda pro diváky...

Slečna, co mě chtěla zbít, se mi dnes omluvila...

A teď k rubrice...mám ráda hlášky lidí...ráda si je pamatuju...ani slovíčko nazmar...

Tagže páteční hláška zhulenýho Daewa "Sou rychlý jak průjem – neviděls vole Arabelu?"

Tagže gdo čekal, že se budeme bavit o lásce, bude možná trochu zklamanej...nechce se mi moc takový věci řešit na blogu....třeba sem viděla, že pár lidí to dělá, např. sem četla blog jedné třináctileté dívenky – něco na způsob "mám v hlavě zmatek, chci náš vztah udržet, ale nemůžu ti zkrátka odpustit tvé chování, pže ty nevíš co chceš...z mé strany jde o skutečný cit a chci to dotáhnout do konce..." a tak sem vzpomínala, co sem dělala ve třinácti....no tak je tady na blogu úryvek z mýho deníčku...jinak si vzpomínám, že sem měla chlapce, který mě po čtyřech dnech přestal bavit a tak sem poslala kámošku, ať se s ním rozejde mým jménem....no ale necháme toho...

Dneska ráno mě napadlo, že bych si založila anonimní blog a tam psala úplně všechno....bez cenzúry...ale jednak by možná něgdo poznal můj vyjadřovací styl a pak taky chci aby to, co napíšu bylo pod mým jménem...žij tak, aby ses nemusela stydět za svůj blog

Dneska sem hrozně mimo....například sem v obchodě dobu čekala, než se otevřou sami dveře, který ale neměly fotobuňku, jak sem čekala....na škole je pro mě nebezpečno...něgdo mě chce zbít...mám si prej dávat pozor...dokonce mi zmizela cedulka ze školní skřínky...beru to jako varovánínaštěstí samolepka s nápisem KAŽDÝ POTŘEBUJE KRISTA tam zůstala, tagže si svoji skřínku poznám....esi se mi něco nelíbí, tak je to, gdyž se holky perou...to je strašný...jo jako něgdy chytnu nerva a sem vzteklá a sem tam s něčím praštím vo zem nebo praštím do zdi...ale to spíš dřív, ale nedokázala bych někoho fakt uhodit....takec si špinit ruce čoveče....ale nemůžu říct, že by mě to nenaštvalo....

Poslouchám Jamiroquai a moje sluchátka sou trapně potichý...

A teď už sem doma...ve škole prej máme dělat něco jakože dávat pozor, tak sem už nemohla psát...dostala sem pětečku v hodině, ale to hlavně proto, že sem neměla disketu na zálohování dat...1 2 3 4 5...přemýšlím, která známka je vizuálně nejhezčí a namlouvám si, že pětka, abych se utěšila...

Dneska u nás byly přijímačky – jako všude asi žj...no a čtvrťák bude veselej, pže k nám příjde na školu posila – slečna s příjmením Píčová – fakt žjto by byl pseudonimkaždopádně její taťka je na tom asi hůř...

Na pár dní sem se odmlčela...ale sem tam si musím od blogu odpočinout, pže bych nerada, aby se z něj stala moje povinnost...

Nakonec fotka ze soboty, gde sem já a Skalinka

Kamarádka spolkla piercing, co měla v jazyku...doufám, že nebude podnikat nějaký kroky, aby ho získala zpátky...dneska na mě jako spustila "Já sem tak nešťastná...Báááro! Všimla sis vůbec, že sem nešťastná?" a já jí říkám "A všimla sis ty, že sem šťastná?" Však to zítra pořešíme, esi tě to nepřejde...a esi budeš chtítsnad to nebude tak hořký....známe ty tvoje náladičky

Dneska sem tak přemýšlela, že začíname být s holkama asi už fakt dospělý, ale pak nám stačilo poslechnout si jednu ujetou písničku a najeli sme na starý koleje...furt sme starý úchylačky s hroooozně bujnou fantazií a nejlepší bylo, gdyž sme s jednou kámoškou seděli ve škole na chodbě o přestávce a šla kolem šla jedna holčina, se kterou sme jeden čas neměli nejlepší vztah a měla klokaní kapsu a má takový partie jakože...no kámoška říká "Koukni na ní – ona má ty kozy prostě v tý kapse." drbny fakt...ale nepřeháněla...taky mi vyprávěla, jak byla na bowlingu a koulí se strefila na vedlejší dráhu...že jí to prostě trošku ulítlo...to se mi teda eště nepovedlo, ale jednou sem na bowlingu hodila luxusní tlamu...já vlastně furt něgde padám...sem ani jako malá neměla tak často odřený kolena jako teď

Blížej se Čarodějnice a hlavně taky první Máj...musím vočekovat nějakou jistou pusu...posledně byla k ránu na střeše paneláku, tak sem zvědavá, jak to teď bude...mám pár typů =o* Jinak jedna učitelka co nemám ráda se na Čarodějnice narodila a taky nosí na krku řetízek s čarodějnicí na koštěti což, vzhledem k tomu jaká je, považuju za vrchol sebestřednosti....
Taky se pamatuju na Čarodky před dvouma rokama, gdy sme druhej den k ránu ukradli chleba, co přivezli s čerstvým pečivem před jeden obchod, ten chleba vydlabali a schovali do něj flašku s chlastem a pak hrozně opilý jeli s autobusem plným důchodců do Prahy na Letnou, gde byl antikomunistickej den....to nám zařídil děda, ale prej už nigdy nic takovýho neudělá znovu

Pro dnešek končím a příště si budem povídat o lásce

Dnešní odpoledne bylo hodně dramatický...jeli sme vlakem, kterej se zpozdil a já potřebovala strašně čůrat a ve vlaku se fakt jít nechtěla, pže nerada čůrám za chodu a tak sem čekala, než dojedem na nádraží a šla na veřejný...holky mě nejdřív strašily, že budou zavřený, ale nakonec nebyly a gdyž se v kapse navíc vyštrachala dvoukorunu, měla sem takovou radost, že sem na svojí dvoukourunu pozvala vyčůrat jednu paní, co stála za mnou...gdyž sem vylezla, tvářila sem se jak nejšťastnější člověk pod deštěm...takovej chcanec, že sem musela jet autobusem a narušila tak pohybovou složku svýho zdravýho životního stylu...po nádraží se procházel pán v pantoflích a vesele šlapal do každý kaluže...asi měl kvalitní ponožky nebo si chtěl umýt nohy...

Včera sme se s jednou kámoškou bavili o ptákách, jak serou na lidi a schodli sme se, že by to nebylo špatný, se takhle nějak reinkarnovat a nasrat na hlavu těm, co nemáme rády...bavili sme se taky o psím životě...sem říkala, že by se mi to líbilo, že bych se jen válela a každej by mě mazlil...ale gdybych měla ňákýho hrozně ošklivýho páníčka nebo by mě týral, tak by to asi zas tak dobrý nebylo...ale to bych se zase zaběhla a nigdo by mě za to neodsuzoval...ale fakt je ten, že neznám psa, kterej by něco pořádnýho dokázal a to já bych zas ráda...ale dost vymejváren...

Ve škole nás nabádají, abysme psali články do Mladý Franty DNES v sekci pro studenty....teď je téma Olympiáda a lidský práva...napsala sem článek, ale je takovej průměrnej, tagže si asi počkám na lepší téma...mi todle moc neříká...celkově ty témata, co zadávají sou docela mimo mladý lidi, mi příjde...jako třeba téma Stíny minulosti a naše generace jako aby se zabývala komunismem...to ať přenechaj dědulům, který to valej do nás i gdyž s nás to nezajímá...i gdyž samozřejmě každej není v tomhle směru tak apatickej jako já...

Moje pěstounská třída, do který sice nechodím, ale tak trochu se k ní řadím, si teď vyjela na kurz sebeobrany a mě to přivedlo na nápad uspořádat kurz slovní sebeobrany...jakože gdyž vám něgdo řekne nějakou hnusnou poznámku, abyste mu odpověděli něco, že nakonec on setře a sklapne hubu...cvičili bysme to na imaginárních životních situacích...hlavně ale aby každej v sobě našel svou vlastní, osobní sílu argumentace...možná je to blbost, ale hlavně by to potřebovalo důkladně promyslet a to znamená práci a já sem líná i teď vstát a jít si udělat kafe...v blízký době se však chystám sepsat manifest pro pedagogy a efektivní výuku, založenou na mém dlouholetém nezávazném pozorování (ne)spokojenosti studentů a vyslechnutí mnoha rozumných rozhovorů na toto téma....určeno to bude jen pro naši školu – totiž nejsem tady od toho, abych měnila svět – to přenachám Džamile Stehlíkový

Představte si svět, gde byste na blog napsali úplně všechno...bez omezení a do všech detailů...já svoje vyprávění musím dycky filtrovat...

Sedím ve škole, papám zeleninovej salátek...dneska sem přišla pozdě, pže sem zase samozřejmě zaspala a na tudle hodinu eště nejsem zapsaná, tagže nedělám zadanou práci a píšu tady na blog...poslouchám Filipa (moji empétrojku)...dycky gdyž mám nějakou věc, který si vážím, tak ji pojmenuju...třeba mobil se jmenuje Erik...eště vybírám jméno pro mikrofón...něgdo vybírá jména dětem, žj...a todle sou moje děti ;o) v blízký době se chystám vočekovat hudbu Boba Dylana – jednak proto, že se mi líbí jeho jméno a mám úžasnou písničku od Pixies a něgde sem četla, že on je autor hudby...teď mi zrovna hraje taková ta písnička, co je na konci Prciček, gdyž se tam všichni hromadně zbavujou poctivosti....se jmenuje Sway nebo tak něco...se pamatuju, gdyž sem jí měla zezačátku, jak sem byla při poslechu dycky úplně hotová a vzpomínala na všechny ty lidi, co mi vlezli do života...na světě je jedna veeeeelikánská nespravedlnost a tou je, že se písničky oposlouchávají...to mě strašně sere...

Zase mám rozmlácený koleno...sem na diskotéce trochu blbla a s jednou holčinou sme to neustáli a spadli...tak mám i naraženej nos...na tom koleni mám takovou malou ranku a strašně z toho tekla krev a úplně mi to promáčelo kalhoty, že se lidi úplně zděsili a kluci mi to tam ošetřovali a kolem toho je velikánská modřina, která vypadá jako obrázek, což jako estetickej typ oceňuju ;o) Něgdo mi včera říkal, že se jednou zabiju...už sem nastupovala do jedoucího autobusu, vystupovala z jedoucího vlaku...mám pocit, že všechno přežiju...akorát jednou sem to odnesla nadvakrát zlomeným kotníkem, gdyž sem skočila na kamaráda, kterýho sem dlouho neviděla...a on byl opilej eště víc, než já....a gdyž se si to tak kulhala domů, tak sem po cestě eště sbírala jabka ňákých tátových sousedů....sem eště mladá, tagže si můžu dovolit se zmrzačit, ne? ;oD Bez moře neztroskotáš – mi zrovna hrajou Wanastovky ;o)

Včera sem se projela na motorce, Mazda či co - brutální mašina a gdyž řídícímu říkám, že to jede strašně pomalu, tak na to šlápl a já začala ječet takový ty alternativní označení pro prostitutku a podobně a ječet na celý kolo a projížděli sme vesnicí, gde si nějaká rodinka po silnici vyšlapovala procházku a docela koukali a gdyž sme jeli nazpátek, měla sem pocit, že dětěm zacpávají uši a překrývají oči...

Jinak dneska se cítím jak jinak, než skvěle...nigdy sem nebyla od přírody šťastnej člověk – esi něco takovýho vůbec existuje, ale teď si tak skoro připadám...

Mám chuť pomalovat si ruce...snažím se usnout, abych byla na večer maximálně ready, ale nejde to...hrozně se těším...potřebuju nějak stimulovat ten hegeš z uplynulýho týdne...dostávala sem ve škole docela čočky, ale opravila sem si pár známek, tagže už propadám jen z jednoho předmětu...možná ze dvou...včera ve škole sme měli luxusní zívací chorál...sme se střídali tak po pěti vteřinách, že už učitelka byla nasraná...bavili sme se o změnách v cestovním ruchu a narazili na 11. záři 2001 a ten teroristickej útok...to jako nechci nějak zlehčovat, ale úplně si pamatuju ten den, že sem si zapla televizi a chtěla se koukat na Simpsonovi a místo toho dávali záběry z New Yorku a já byla vytočená, co to zas je za kokotiny...

Včera sem byla nakupovat a koupila si na můj vkus parádní černou košili...jinak to nakupování ve mě zanechalo nové poznatky...například sem zjistila, že králík s hlavou je levnější než králík bez hlavy...lidi sou asi dneska líný vzít sekeru...i gdyž já bych si koupila asi taky toho bez hlavy...nebo spíš žádnýho...nejím králíky...bych si dycky vzpomněla na Azurita a cítila se provinile...další poznatek je, že u vietnamců je k dostání jistý Pán Tofle...zbožňuju ty jejich překlepy

Mimo košile sem si koupila i nějaký kalhoty, barevný ponožky, kalhotky s obrázkama, nějaký prsenky pro ty mý dvojčata a nehorázně sem se nervovala s mámou, která byla nakupovat se mnou a dycky gdyž sem si v kabince něco zkoušela, tak přilítla, odhrnula závěs a říká: "Tak cooooo?" To sem na ní pokaždý dost ostře vyjela, ale todle se prostě nedělá a začínám být docela dospělá na to, abych jí to oplácela, což bych dost možná udělala eště před měsícem

Z libimseti.cz ke mě došlo pár aktualit...tagže Amy Winehouse si ruinuje zdraví...řekla bych, že se z ní stává nová Janis Joplin...pak nějaká slečna nabízí na webu svoje panenství za cenu kolem 18 tisíc a prý má čas jen opoledne nebo navečer....si tak říkám, že bych tady na blogu měla trochu přitvrdit...žena zakousla útočícího pitbula...to je toho – můj fotr prej jednou pokousal nějakýho chlapa...a mě to asi taky čeká, pže sem celá po něm...a starší aktualita – vědci kříží člověka s krávou...gdyž se porozhlédnu po naší škole, tak mi to nepříjde zrovna jako novinka...to je asi jako gdyž mi máma ve městě vykládála o škodlivosti trávy a já jí říkám "Ty mami, měla by si jít do médií a varovat svět."

V dnešní době mě nic nepřekvapuje....teda kromě toho, že sem dneska uvařila poživatelnej oběd...

Máte rádi poezii? a máte rádi hip-hurá-hop? gdyž sem začínala s hudbou (teď nepočítám zpívání s kazetou Dády Patrasový, šmoulů, Lunetic atd. a takový ty dětský písničky ze školky), začínala sem právě s hip-hopem...psala sem texty a rapovala...měli sme svoji crew, všude se podepisovali a gdyž sme mluvili, mávali sme u toho rukama a říkali furt "respect" a "HiP Hop fOrEveR and Don´T SToP" atd. ...no každej se asi musel chvíli hledat, žj...tagže se za to nestidímzkrátka sem na začátku puberty byla trochu pozérka...zpětně mě jen štve, že sem tenkrát byla trochu zakomplexovaná...jinak ale zůstaly mi ty texty, co sem v té době (13-14 let mi bylo) napsala, tagže se musím podělit o malou ukázku

Du po ulici já
a můj houpavej krok,
ať už dneska nebo včera
a ne pod vlivem drog,
mě dycky nasere,
gdyž se něgdy v někom zpletu,
bývaj to mý kámoši,
který podlehávaj fetu,
měsíc svítí na cestu,
ve tmě mizej obličeje,
to není forma protestu,
něco se mi v hlavě děje,
sem jiná,
než posledně sem byla,
jela v rytmu svojí hudby,
abych se neprobudila,
možná vám to příjde hloupý,
ale
nehledám nikoho,
gdo si moje keci koupí...
nejsem nafintěná fiflena,
která prdelí vrtí,
já sem bílá gádže
z cigánský čtvrti,
ve svý šedý planetce,
ve svý vnitřní samotě
jen šeptám slova,
kterým věřím...
mám svůj svět
a tím si půjdu sama,
kurva netvořte
mi cestu pod nohama!

Dávej si bacha Marpooo

S kapelkou máme zkušebnu ve starý škole, gde teď nově trénujou ve vedlejší třídě boxeři a gdyž sme odcházeli, tak poslouchali písničku z Rockyhobudeš žrát hromy a srát blesky italský hřebče

Přišel mi dost tučnej šek...ale moc z něj mít nebudu...musím zplatit dluh – sem jak ty lidi v Riskuj nebo Chcete zblít milionáře...nejdřív splatím dluhy, pak si koupím retka a budu ráda...horší sou chvíle, gdy není ani na ty retka...ale myslím, že teď mi zbyde i na to, abych si udělala nepatrnou radost pár zbytečnostma

Du chrnět...dneska sem nebyla ve škole a kromě zkoušky si celej den hrála na Virtual DJ...a zítra zase hurá za vzděláním...

-peace-

Nepotřebuju diplom...potřebuju prostor...dycky se najde něgdo chytřejší, talentovanější, hezčí a bude proto lepší, ale já chci být nejlepší v rámci svých osobních možností...mám svoji hlavu a jinou nechci...neuznávám žádnou autoritu...jedinou autoritou je pro mě moje svědomí...

Ale nebudu si vylívat mozek...

Červeno-tlustá pančelka mě obvinila, že chodím do školy jak na kuželky...musím si to přebrat...strike
Dělala sem její další fotomontáž, ale nesehnala sem žádnej pořádnej obrázek gilotiny, tak to sem ani dávat nebudu....

Dneska sem byla za tetou a byla s ní vyvenčit její dvě malý holčičky a jedna z nich (ta, co už mluví) prohodila, že gdyž mravenci zestárnou, tak sou nenormální a mluvila cosi, že v její zemi sou brouci a vymyslela si imaginárního pejska Bédíka a chtěla pořád, abych ho pohladila, že dneska neštěká a celkově to pro mě bylo příjemný odpoledne...mám strašně ráda miminka a malý děti...mateřský pudy asi...jinak nadávat na Paroubka už je docela klišé a vůbec celkově ho řešit, ale gdyž sem čekala na malou před školkou a stála tam s kočárkem, tak šli kolem děti a málá holčička (mým odhadem tak z první třídy) výkladala svým kamarádům "A ta ženská byla navoněná a Paroubek byl taky navoněnej..." – to bylo docela k pousmání Jinak malá Kačenka koukala na svou sestřičku Aličku do kočárku a říká "Já nechci, aby Alička umřela..." Alička je úplně zdravá...aby se nigdo nezděsil...roste jí první zoubek...mohla bych se nad dětma rozplývat donekonečna, ale zavání to Dádou Patrasovou, tagže změním téma...

Eště sem přemýšlela nad tím, jak sem psala o tom vžívání se do pozice různých předmětů...napadl mě třeba strom a vybavila se mi docela sympatická úchylka, kterou je objímání stromů...

Dneska sem našla na zemi desetikorunu...znamená-li dnešní svět peníze, tak mi odpoledne ležel u nohou

Kamarádka Danielka mě velice potěšila jedním obrázkem, vlastně dvěma:

sem h.v.j.e.z.d.a.

Děkuju berunko =o* 

Du vám dát najevo trochu svý lásky formou písmenek...
Poslouchám Radiohead, hudbu depresivních intelektuálů – sem depresivní intelektuálka?? Každopádně v břiše mám skáčko a jedinej, gdo mi dneska rozumí, je záchodová mísa...sem...tó...blinkala...asi sem neměla pít ten absint...rada pro mladé slečny: Nezkoušejte se přátelit s barmanama a už vůbec ne se třema...první měl po šichtě, druhej šichtu a třetí před šichtou, ale...všichni měli přístup za bar a chuť ožrat tu mladou holku...a co bývá za barem? Vlastně se tam stihli prostřídat a já jakožto slušnej člověk, co chodí domů za světla, sem byla se zbylým odpadem kapely kolem poledne zavezena domů...to je tak, gdyž se člověk střetne s kapelou...jim vzali nástroje, tak se chudáci museli opít...

A ten koncert? Nejlepší...poprvé sem si to fakt užívala...tancovala na podiu...dělala blbosti...furt sem tam něgde lítala a poskakovala, pže pod reflektorama bylo neskutečný vedro...to hraní na tý vernisáži se taky povedlo...skvělý komentáře...fotograf si vyprosil další písničku a uvedl mě s tím, že řek něco jako "Předávám slovo slečně zpěvačce, ze které mi leze mráz po zádech a oslnila mě svým hlasem." To se tak krásně poslouchá...člověk se samozřejmě ale nesmí nigdy zastavit a nesmí být naplno spokojenej, žj...pže dycky je co zlepšovat a (což není můj případ) i gdyby nebylo, je asi lepší si to myslet...

Cestou na místo činu sem vymýšlela text a psala ho do mobilu...cosi o nenormální, ale šťastné paní, která chtěla slyšet zpěv, tak udusila dítě...co mám v tý hlavě? řekne mi to něgdo? vyrostu z toho?

Jinak sem slyšela perfektní hlášku, jako že šel nějakej grafik či co na pohřeb svému kamarádovi, gde měl proslov a řekl "Nechť je ti země ultralehká..."

Jediný, co sem dneska snědla a nešla to vyblít (tak hrubá), byl zeleninovej salát, tak si du eště udělat (tak hladová)....mimochodem je zvracení plýtvání jídlem?

Sem šťastná...sou také jiné okolnosti...nebudeme to ale hrotit tady i gdyž je tu vše dovoleno, ale gdyž se to tak vezme, tak kromě zákazů kouření na veřejných prostranství (na což stejně každej sere) a dalších konkrétních a neobjemných zákazů je všude všechno dovoleno...následky sou věc druhotná...

Mamina mi teď přišla připomenout, že sem ke kompu šla se záměrem udělat seminárku....to sou věci...já fakt zapomněla, tak du na to...
Eště se musím pochlubit a demonstrovat luxus, ve kterém žiju a podotknout, že sem se včera svezla taxíkem...

Mějte se podle svých představ a buďte sami sebou...bože vzpomněla sem si na periodickou hlášku z vyvolených "Zústaňte takový, jaký ste!"

So fucking special!

Využiju pár kilobajtů, abych si postěžovala....to je den...každej má svý návyky, gdyž ráno vstane...já se zabalím do peřiny, dám si kafe a cigáro...gdyž nejdu do školy, tak si u toho sednu ke kompu...včera sem kompletně uklidila pokoj a nějak sem stihla udělat trochu bordel dneska a během včerejšího večera, tak sem si říkala, že se trochu proberu a uklidím to...sem bordelářka...vím to...přišla mamina...vadilo jí, že je tady nahulený a bordel...zařvala na mě "Kolik ti je roků, že ti to musím vysvětlovat zas?" všimla sem si, že slovo ´zas´ vyslovila resp. vyřvala s takovou zvláštní dinamikou, která by se uplatnila v nějakým hártkórovým stylu a to si nedělám srandu...trochu mě zarazilo, že mi vynadala, že sem se neučesala (vzhledem k tomu, že mám už hezkou dobu krátký vlasy, který nepotkaly hřeben už pár let), jinak ale je zasloužený, že mi vynadala, žj...tak sem před chvílí vysávala, přičemž sem si říkala, že to nějak nesaje a pak sem si všimla, že se hadice oddělila od vysavače...uklidila sem všechny ty kapesníky, pže hodně smrkám...mimochodem včera došly papírový kapesníky, tak sem smrkala do toaleťáku, pže doma byly jen látkový a dneska už nepochopím, jak sem do nich mohla dřív smrkat – to je jako smrkat do ubrusu nebo do záclony...už je to takový divný...eště bych měla vynýst odpadky, pže koš vypadá jak vánoční stromeček...

Už je mi docela lépe...pořád piju průduškovej čaj, cucám Anticoly, dala sem si panáka...do lékárny se nigdo nedostal a doma nic nebylo, tak nemám žádný léky, tak se léčím poslechem svých oblíbených Velvet Underground...za chvíli si asi vytáhnu mikrofón, pustím demáč a začnu poskakovat po pokoji, abych do sebe dostala ten pravej feeeeeeling...mám eště zhruba tři hodiny, tak bych si ráda eště na chvíli lehla, pak si dám sprchu, pečlivě si nageluju vlasy, namaluju se, oblíknu si svý oblíbený oblečení, vycákám na sebe půlku voňavky a začnu hledat svý sebevědomí na večer...

Všem přeju hezkej zblitek víkendu...nebudu říkat proč, ale napadla mě otázka: Co je horší? Gdyž si děcka hrajou na dospělý nebo dospělý na děcka?

Oblíbený téma pro maturitní slohovku je ´Vciť se do pocitů dlažební kostky´...sem tak přemýšlela nad tím, co bych asi psala...
Fajn...sem dlažební kostka...každej po mě šlape...koukám ženským pod sukně...sem tam mě posere pes...
Vcítit se do pozice různých předmětů je zajímavá disciplína, která snese hodně úvah...vynechala bych ale třeba toaletní papír a další fekální záležitosti...pamatuje třeba něgdo tu reklamu na Pepsi? – "Chtěl bych být mýdlem ve sprše Claudie Schifer." Jak Claudii před sprchou předběhla ta tlustá prasana...
Důležitá je hlavně ale taky empatie vůči ostatním lidem...nezapomínat porovnávat oba úhly...nebo není to tak dávno, co sme si s jedním kamarádem psali o tom, že nám na některých lidech vaděj věci, u kterých si pak uvědomíme, že je sami děláme...nejsou to žádný nový zjištění, žj...jen je dobře si takový věci připomínat...žijeme v rychlým a bláznivým světě, gde už těhotněj i muži...na spoustu věcí zapomínáme...

A jak se máš Barčo?
A tak de to viď...vlastně nic moc, pže mám v sobotu koncík a sem nachcípaná a to fest...navíc ten samej večer mám zpívat úodní píseň pro nějakou vernisáž fotografií...mimochodem pochlubila sem se, že mě v Praze posral pták? Jinak mi byla nabídnuta divadelní role...budu mluvit tchoří límec, kterej si povídá s houbičkou či co...ta hra se jmenuje Švédský stůl...mohla sem dopadnout hůř, žj...třeba mluvit tchoří prdel – to by mě docela urazili...už takhle mám co dělat...

A gdo vůbec si Barčo?
Já? Ty vole....asi mladá dívka se zdravým sebevědomím a nezdravými návyky...hnána bolestnou touhou po dokonalosti...ve volném čase počítám, kolik úhozů již obsahuje můj blog...a mám z tebe docela kozy, pže trpíš samomluvou...

Hej ale jako držte mi palce, ať se do soboty uzdravím...je to pro mě důležitý dohaizlu

Ale tak jako zásadou mýho blogu je nekončit negatívně, tagže sem hledala nějakej vtipnej obrázek nakonec, ale žádnej mi nepřišel dostatečně vtipnej...jakožto citlivou dívku mě ale zaujal tendle

Bratr řekl, že sem troska...jako důvod svýho tvrzení uvedl, že se nám kvůli mě spomalil internet... 

Ach bože, nemůžu za to, jaká sem...jako malá sem hrála Mario Brose, kterej nám svým počínáním ukazuje, že je dobrý jíst na pohled jedovatý houbičky, který způsobujou nějaký stavy...vyrostla sem na místě, gde lišky nedávaj dobrou noc, nýbrž se chystaj na noční čórku – na místě, gde i lišky kradou...taky sem jako malá poslouchala Lunetic a Holki....měla sem střih podle tvaru hrnce...jakou úroveň pak může mít člověk s takovým dětstvím?

Kofola vyhlásila akci – tzv. dny BEZ...tak se tam du juknout, bez čeho, že je dnešní den, že bych se jako zapojila a po chvíli mi najede "dnes je den BEZ MLUVENÍ"...před očima sem měla svý kámoše, jak se smějou, že bych já něco takovýho zkoušela...než absolvovat takovej den, tak to si radši koupím svítivě zelený tryko a stanu se spoluautorkou časopisu Dům a zahrada...no pak je tam eště den bez gravitace – absolvuju každej víkend nebo třeba den bez podprsenek...

Ó bejby budem spolu sami...ty budeš nahoře BEZ...tzn. že nebudeš mít čepici ani brýle

Chtěla bych vymyslet nějakej převratnej vynález...osobně by mi stačil přístroj, kterej mi nafackuje, gdyž uděĺám nějakou sviňárnu nebo píčovinu a taky alespoň jednou za den řekne, že sem královna...nebo něco, co fakt zpohodlní lidem život, akorát to bude neprodejný pro určitej seznam lidí, který nesnáším mnohem víc než Evu a Vaška...svý bezkonkurenční know how bezpečně střežím v podvědomí a vymyslím ho ve chvíli, gdy se ode mě bude očekávat nějakej skutečně produktivní nápad...dost možná zbohatnu a budu žít jako celebrity, který nemaj beďary ani dluhy...

Mám vizi...

Budoucnost...

Blízká budoucnost: Večer si dám cigaretu na dobrou noc, průduškovej čaj, aby se neřeklo a budu doufat, že trefím do postele dřív, než zhasne monitor...

Vzdálená budoucnost: Budu mít děti, který si budou pravidelně čistit zuby a do telefonu mi pokaždý říkat "Mám tě rád/a mami."

Je to jako pohádka, gde se silně uplatňuje věta "Máš dobré srdce." – moje oblíbená věta z pohádek

Sem nemocná...flákám se doma...přemýšlím nad nesmrtelností Gotta...dala bych si něco sladkýho...třeba sušenku nebo pusu...
Včera sem si kupovala cigára a prodavačka mi vrátila o pět korun míň...sem si toho všimla eště v obchodě, ale nechtělo se mi to řešit i gdyž si uvědomuju hodnotu pětikoruny v době, gdy každá kačka bláto tlačká...
Asi si budu číst knížku...zaměřit se na jinej příběh, než svůj vlastní...odpočinout si od něj...
Apríl sem přežila líp,  než ten minulej (úsměvná historka o tom, jak sem se probudila víc jak sto kilometrů od domova bez peněz a bez kreditu a šíleně se tomu smála)...akorát si včera pár spolužáků udělalo srandu z toho, že píšeme dost důležitou písemku z předmětu, gde propadám, tak sem do sebe pět minut agresivně tloukla informace, než sem se dozvěděla, že je to apríl...pak sem se taky nechala nachytat na líbku článkem, že bude prodloužená školní docházka, k čemuž sem se chtěla hned vyjádřit tady na blogu, něco jakože o důvod víc, proč nemít děti...jako gdo to trošku sleduje, tak mu takhle zásadní feforma neunikne, ale já sem fakt ráda, že aspoň vím, gdo je vůbec prezident, žj...i gdyž nedávno mě jako první napadl Havel...asi mi byl sympatičtější...a vůbec Barunka for prezident!

Tak sme byli v tý Praze...chtěli sme se podívat do zrcadlovýho bludiště, ale nakonec sem se v kupéčku ve vlaku koukla do šíleně křivýho zrcadla a to mi stačilo...ani popíjení na Petříně se nekonalo, protože sme po víkendu měli v břiše pekla....v tramvaji mě napadlo madlo...gdyž sme byli na konci Karlovýho mostu, paní tam říkala svýmu muži "Stejně sme šikovnej národ." Je na co se dívat mno

Sobota byla fakt přehnaná...doteď musím pobrat pár věcí...

Máš mě přečtenou jak Děti z Bulerbinu.

Mýmu nevlastnímu bráchovi Bůčimu včera bylo dvacet jedna...to je třikrát sedm

Dneska je takovej na hovno den...asi už kolem lítaj pyly (nemyslím motorový) a já mám takovej nepříjemnej pocit v nose...asi vymyslím nějakou básničku jarní...

Rozehříváš mě jak plotýnku s keramickým povrchem.

Gdo z nás je sladkej jako dětskej dech?

Mimochodem začal mě hrozně bavit kulečník na áj sí kjůůů...asi půjdu někoho překecat, ať si zahraje se mnou...

Sem celá pomlácená, pročež přibylo nové označení do mé osobní terminologie: s.o.s. – sobotní opilecká salta...to je tak, gdyž na vás něgdo mluví, vy se otočíte a nevšimnete si překážky, ale alespoň sem během dvou vteřin viděla svět ze dvou naprosto opačných úhlů...

Dneska sme ve škole probírali dietní stravu a jediný k čemu to vedlo, bylo, že všechny holky dostaly hlad...mě to vedlo k tomu (nebo spíš chuť mě vedla), že sem si ccá před pěti minutama dala americký brambory s tatarkou...ale nebudu tu řešit dívčí komplexy, který má skoro každá holka nad 30 kg...

Taky sme první hodinu měli přednášku od nějakýho Španěla a strašně ho chci, ale on už asi odjel v pondělí jedeme do Prahy-Ruzyně na exkurzi a pak se s holkama asi budem opíjet na Petříně nebo něgde...docela bych se podívala na Letnou...celkem se těším, jen vím, že zas nebudu vypadat dost pražsky a nezapadnu, což neznamená, že v centru vybalím řízek mezi dvouma chlebama...ale na co vypadat pražsky, gdyž nejsem pražanda, žj...dřív sem tam hrozně chtěla bydlet a teď mě to už tolik neláká...nevím proč...že bych měla ráda svůj klid? to je asi blbost...jako ale gdyž se porozhlídnu po našem sídlišti, dokázala bych asi bydlet gdekoli jinde i gdyž to tady má něco do sebe...cigánskej esprit, kterej se mi gdysi vrýval pod kůži, čemuž sem se striktně bránila...

Odpoledne sme byli za babičkou a tam sme s malou sestřenkou koukali na Elišku ze mlejna...gdyž to zkončilo, sestřenka vstala, řekla, že je ženich a já ženicha a vezmeme se...říkala sem jí, že ženicha se neříká a ona se opravila a řekla, že sem princeznataky mi dneska řekla, že mám rohy...pak sme si hráli a prali se a mě to strašně utahalo, tagže i gdyž sem se původně domlouvala, tak dneska nikam nejdu...bolí mě hlava – to asi jak mi roste ten moudrák...strýc říkal, že jemu dělali umělý zuby moudrosti, z čehož podle mě vyplývá, že se z něj stala Umělá inteligence...

Asi v osum sme přijeli domů a já vystupovala z auta a to velice stylově – v jedný ruce bochník chleba a v druhý štus Maximů...zítra jedu po čtyřech týdnech na svou oblíbenou diskotéku, tak se těším jak Somálec na hamburgr...asi budu eště něco sepisovat na kompu, abych zítra dlouho spala a byla ready na večer a noc...příjde mi hrozně elegantní, jak píšu všema deseti prstama...sice to umí celá naše škola, ale já mám z toho radost, protože sem skromná dívka...

Vymyslela sem hádanku: Čtyři rohy, žádné nohy...? – siamský čerti na vozíku

Dobrou noc

Dnes má svátek Dita, tagže ze čtyř čtvrtin má svatek i Edita.

U nás doma se nějak rozvíjí tendence považovat mě za viníka všeho špatnýho. Nevím proč, ale vzpomněla sem si na mě jeden aforismus od Nietzcheho "Co je činěno z lásky, děje se mimo dobro a zlo." Nicméně sem se dneska pohádala s bráchou a on se mi pak omluvil, což považuju za zásadní zlom našeho rodinnýho života...

Včera večer sme jeli autem a já si prohlížela město a uvědomila si najednou, jak sem si skoro každý místo označkovala zážitkama za posledních pár let a to i v jiných městech. Fakt nigdy neztrácím čas. Akorát se sama kolikrát ztrácím. Před spaním mi to až moc přemýšlelo a nemohla sem kvůli tomu usnout a ten sen v noci! Jako přestávám spát...

Dneska byla ta studentská rada a vážně mám podezření, že náš ředitel hulí trávu nebo možná eště něco horšího, ale během rady sem namalovala moc hezkej obrázek, on totiž pořád odbočoval od tématu a mluvil o rododenronech a choceňském psi cestovateli a všichni členové rady se drželi, aby se nahlas nesmáli...ale povzbuzující je, že dostanem do třídy nový lavice...jinak sem panu ředitelovi řekla, že na úroveň některých pedagogů už sme jako třída taknějak rezignovali a nejsme naivní, abychom očekávali nějaký zásadní změny v tomhle směru, pročež mi řekl, že člověk musí být celej život tak trochu naivní...jako máme i dobrý učitele – to musí každej uznat, ale s některýma je to fakt tragický, něgdy až do nebe volající – to zas každej potvrdí...bylo by na dlouho to popisovat a taky proč, žj...myslím, že ředitel nebyl z rady úplně nadšenej, protože sme nedokázali nedát najevo svůj názor na ty jeho průpovídky...byla to jedna velká spiklenecká (z)rada...

Dneska zas odpadla zkouška s kapelkou, ale ani se mi moc nechtělo...na zpívání je blbý, že musím zpívat i gdyž mi není do zpěvu...ale dneska je docela fajn den, jen sem trochu umrtvená a nestíhám...

Musím končit...

Abych vykročila ze stereotypu, šla sem dnes domů druhou stranou. Připomněla sem si tak časy, gdy sem byla asi ve třinácti tvrdá hoperka

a posprejovala sem svým tagem¹ vrata jedné průmyslové budovy na cestě.

Pak sem byla v obchodě, gde se mě jedna exotická stařena zeptala, esi du ze školky a přitom mi koukala na vlasy. Jako nigdo se nebude navážet do mě ani do mýho culíčku!

Zítra du na studenstkou radu s ředitelem. Žiju pro tyhle chvíle, gdy můžu beztrestně dělat ostudu O naší třídě se prý mluví jako o všeobecně neprospívající. Ke konci roku to bude asi docela zajímavý. Už vidím svoje vysvědčení, gde se mezi všema těma čtyřkama bude usmívat jednička z angličtiny

Vzádu v puse se mi klube novej zub a je to stejná nuda, jako gdyž rostl ten první...

Na diskotéce o víkendu sem se celkem vyblbla...druhej den sem se pak šla podívat do klubu, gde zkoušeli divadelní hru a musela sem zaskakovat do dvou rolí a ani sem pořádně neviděla na písmenka ve scénáři...fucking art life

Na Velikonoce se nikomu nepovedlo mě zmlátit, jen mě takový dvě hovada opili a zhulili a já jim pak ňákou říkanku určitě uštědřila...

Musím dělat práci na seminář pro jednu pedagogickou zrůdu na úrovni, tagže se tady nemůžu zdřžet, jak bych si přála...

Jak si po pravé straně může te všimnout, mám nový počítadýlko...dali sme ho s Lukym od tisícovky, abychom zredukovali počet efpětek a hezky zaokrouhlili a navíc todle počítadýlko je vytuněný, tagže už to u něj tak ani nefunguje a jeho hodnota proto bude maximálně sdílná...a má taky hezkou barvičku...luxus

Dneska sem si udělala culíček a vzpomněla si na časy, gdy sem eště měla dlouhý vlásky...pamatuju, jako by to bylo včera...v televizi byla Škola zlomených srdcí, začali k nám dovážet čínský polívky a já si do nich ty vlasy máčela...hold ale každýmu nemůžou slušet celej život...

Mamina mi na léto domlouvá brigádu...moje jemný ručičky skoro ani nepoznaly, co je to práce a mám jako dělat ve fabrice turnus – 12 HODIN NA DEN!!!ani kouřit se tam nesmí, akorát na noční se prej dá schovat...

Z toho se vobrátím naruby

Docela se mi zalíbilo to komiksování, tagže tady je eště malá ukázka:

Ale nenechte se zmýlit – Óňa (nemá rád, gdyž mu tak říkám) není žádnej protiva! to je jen taková epizodka todle...

Zítra (nebo spíš dneska) du na diskotéku u nás, gde mám takovej ten zážitek s paní majitelkou, která si občas hraje taky na sekjurity...bůhví, co se zase stane...ale nebojím se

Můj děda měl ve středu svátek, tagže všechno nejlepší Pepíku...gdyby ses jmenoval Leona, tak by to nebylo opožděně

Dobrou...

Tak sem zase tady....ste rádi? já jo....nebyl čas – musela sem vyřešit pár osobních záležitostí...nyní sem svobodná jak Amerika a můžu se vrátit k blogování...i gdyž přestávka pět dní - to není tak hrozný, žj...

Většinou po víkendu následuje dlouhej článek...tentokrát bych to ňák nehrotila...prostě sem si rozkousala občanku, zasvinila kalhoty od laku na nehty a zničila si žaludek...jinak sem byla věrná svý pověsti a stala se terčem zájmu stolu v hospodě...tentokrát ale asi ne moc v dobrým...bratrova partička, žj...ale nevadí...vzpomněla sem si na Óňu, kterej mi gdysi napsal svůj prvotní názor na mě – něco jakože "sem jaká sem a každej mi může políbit prdel", později mi napsal, že takhle jednoduchý to se mnou asi nebude...jinak byl ten večer ale v pohodě...nenechala sem se rozhodit a pak sem tam měla dost svých dobrých kámošů, tak fájn...

To byl víkend...brácha nasrals mě a teď tě zdrbnu na bloguneemyslím, že už tak dělám dost zbytečných věcí...

Než na to zapomenu, chtěla bych pozdravovat Danielku a Turka, kterým sem to slíbila – čáu holky! a taky mého oblíbeného moralistu, intelektuála a člověka – Óňu (špůlím rty =o*)

Před pár dnama mě napadlo, že bych přece jen šla na vejšku...dálkově – humanitní obory nebo tak něco...je blbý to hnedka vzdávat, žj....

Zjistila sem, že dycky gdyž du na zkoušku s blbou náladou, líp se mi zpívá a mám pocit že to, co dělám, má smysl...poslední dobou sem kapelu brala skoro jako povinnost a to není dobře...snad sem si to včas uvědomila...

Jinak sem se zas zaposlouchala do Bjork...fakt jako todle poslechnout a v klidu umřít...ta hudba objímá svět...je to takový hezky zvláštní=o)

Pokud se nemýlím, tak je zítra první jární den a slunozkrat, ale dostalo se mi echo, že se na noc blíží ňáká vichřice, tak vás chci z vlastní zkušenosti varovat, pokud dete ven, negelujte si vlasy!

Na závěr fotečka ze včerejška, gdyž sme byli sednout s Véčkama:

Je pátek a mě se vůbec nikam nechce...Lákali mě do klubu, gde je HC, ale venku je hnusně a sem unavená...byla sem na nákupech a MÁM NOVÝ BOTYY! a gdyž už sem u toho byla, tak sem si koupila i kalhoty a jedny růžový ponožky =o)
V jednom obchodě sem si vyhlídla zahradního trpaslíka v exhibicionistický póze (eso peso nebo takněco), kterej je hned po houpací síti další v pořadí pro mou imaginární zahrádku...taky tam bude jeden velkej záhon, hádejte čeho?

Dneska se mi vybavily jen dva hříchy....sem andíllek:

Jednou sme seděli k ránu s kámošema v jednom pajzlu u nás a nigdo z nás neměl cigára a byli sme rádi, že máme každej aspoň pivo a vedle nás spal nohama na zemi a tělem na lavičce ňákej zlitej týpek, tak sme si ho nejdřív vyfotili, jak tam spinká jak vožralý nemluvně a já si pak od něj ze stolu půjčila jeho Marlbora a všem sem nabídla, jedno sem si vzala a jedno za ucho a zbytek sem mu vrátila, aby měl co kouřit, až se vzbudí...o chvíli pozdějc mu ňákej chlap vzal i ten zbytek...pak sme se rozešli domů a gdyž sme pak odpoledne zevlovali po městě, toho týpka sme potkali, jak se tam potácí a shodou okolností se nás ptal, esi nemáme cigáro...

Mám jednu stoletou příbuznou, kterou nemám zrovna dvakrát ráda, protože se furt jen vychvaluje a z každýho dělá idiota a taky sem jí omylem viděla nahou a dodnes se z toho sbírám a tak sme jí jednou se ségrou naflusali do polívky a gdyž začla jíst, spustila to svoje: "To se mi ta polívka povedla...je výborná. Eště že umím tak dobře vařit. Sem královna..."

Hundert Wasser forever!

Jak sem si tak včera pochvalovala, že mám kontrolu za sebou a dala si tu dovču, tak mi sem asi něgdo ze školy volal a scháněl mě...a já tu nebyla, žj...na zlobivý holky dycky dojde...ale ani mě to moc netrápí...život není jen škola...a u mě už vůbec ne...

Jinak sem koukala, co se tak jako ve světě a u nás děje...a zas mi to na dlouhou dobu stačilo...poslední dobou sou to hlavně jen sexuální aféry našich odporných politiků, vraždy, sem tam něgde foukne vítr atd. Eště nigde neležím na zemi předávkovaná dobou...

Poslouchám Boba Marleyho – ideální, gdyž máte dobrou náladu za deštivýho dne...

Mimochodem už ste viděli dům Hundrt Wassera ve Vídni? My tam byli loni se třídou....ted sem koukala na fotky na spolužácích a úplně sem si vzpomněla:

Ono někomu to příjde nevkusný, ale já sem z toho úplně vysraná....ty balkónkya veřejný záchody tam...taky v tomdle stylu...se tam vrátím i gdybych se tam měla jen vyčůrat

Ráno mě vzbudila pošťačka, která mi donesla dopis z pracáku, jako že mám nárok na podporu v nezaměstnanosti...to si jako nedokážou zjistit, že sem eště studentka? Gdyž sem nastupovala do třeťáku, posílala sem jim potvrzení o studiu...Moje šéfová včera vysvětlovala nějaký paní v důchodu, co si tam přišla přivydělat, jak je dneska těžký sehnat i praxi a že jí je praktikantek líto a proto si je k sobě bere a ta stará paní na mě dlouze koukala a tak sem jí jako posunkem dala najevo, ať jako gdyžtak něco řekne o ona "Tak vy nemůžete chudinko sehnat práci?" ...i gdyž mi je jasný, že mě čeká stejnej osud, jako většinu absolventů bez praxe, páč dál studovat nejdu...

Jinak je mi fajn...cítím se svobodná a živá...nemám žádnou tvůrčí krizi, ale nestíhám, protože toho mám fakt hodně...ale aspoň se nenudím....nestíhat věci, který mám ráda, není tak stresující, jako nestíhat věci, který dělat musím...nejhorší je nicnedělání a jentak přežívat a to se mi doufám nigdy nestane...že nazapadnu do žádnýho podělanýho klišé, jen co začnu pracovat a vrhnu se naplno do života...eště že mám tolik zájmů, který mě (a to můžu s jistotou říct) neomrzej...žiju nebezpečným životním stylem, ale učím se věřit sama v sebe a i přes všechny svý výstřelky mám pocit, že se neztratím...to je optimismus, cooooo?Mám strašně ráda lidi kolem sebe i gdyž mě něgdy kurevsky vysíraj a sem tam sem zklamaná, ale skoro každej má něco do sebe a já to hrozně ráda objevuju...a sem i ráda, gdyž dávám lidem něco ze sebe...gdybych psala dál, tak budu v podstatě jen rozvíjet tu oranžovou úvahu, co je tady na blogu v rubrice Favourite...tagže na to seru...

Dneska sem si vzala volno z praxe...kontrola už u mě byla a já toho pána skoro ani nepustila ke slovu, tagže bylo všechno ó ká...

Mějte se krásně....alespoň tak jako já, protože mi vážně už bylo i hůř

Hele ty frajere(ko), co mi tady mačkáš efpětku....nechceš toho nechat? jako nemyslím si, že to něgdo dělá, aby mi udělal radost z návštěvnosti...spíš mě chce něgdo nasrat...sem ráda, gdyž sem lidi choděj – počítadlo je proto pro mě důležitý – napovídá mi, esi se sem lidi třeba rádi vracej...že třeba hezky píšu....ale todle je trapný...ale nějak extrémně mi to žíly netrhá....obsah blogu je důležitější, než počítadlo, žj...

Prohlížela sem si svůj blog a kolem mě začala poletovat ňáká pomatená moucha, co se právě probrala ze zimního spánku...furt tady poletuje svině...drze si sedla na monitor, ale vnímám to jako, že má zájem o můj blog, tagže ji nechám žít....dyť já bych ani cigánovi neublížila...některý mám svým způsobem ráda...a že s nima příjdu do styku opravdu často...dycky mi připomenou, gde bydlím...není to tak dávno, co sem si každý ráno všimla v kuchyni, že tam leze po stěně pavouk dycky, gdyž sem ráno seděla u kafe a cigarety a byla sem líná vstát, tak sem mu radši dala jméno Alfons...zajímalo by mě, kam se poděl...

Po tomhle víkendu sem určitým způsobem prozřela a hodně si toho srovnala v hlavě...vyplynulo z toho například, že sem se rozhodla ukončit vztah...jen eště nevím jak...uvědomila sem si věci, který tady nemá asi smysl psát...tagže to dneska ponechám jen o pavoukovi a mouše, protože mám plnou hlavu těch ostatních myšlenek...jinak si půjdu snad koupit nový boty, ale už ne asi do Dajchmana, pže to je jak od vietnamců, akorát pod jiným názvem a za jiný prachy, ale musí se jim nechat, že gdyž se ta bota jednou rozlepí, drží eště poměrně dlouho pohromadě, ale gdyž se rozlepí ta od vietnamců, po chvíli se může stát, že podrážka zkrátka zmizí a velmi pravděpodobně ve chvíli povšimnutí už slouží jako popelník ňákýmu bezdéčku...moje nové boty tento problém asi taky potká...vzpomněla sem si na kamaráda Daewa, kterej má narozdíl ode mě nový boty DC a je na ně fixovanej asi jako já na empétrojku a má je radši něž zvířátka, jako třeba kočku, kterou sme potkali a on řek jen "Kočka, kopačka, bota zasraná..." ...stejně ho mám ale ráda...hovaďáka =o)

Každý z nás je originál...něgdo od vietnamců...čím víc čárek, tím víc adidas...

Mám takovou poetickou náladu, kterou mi však naboural mail prej od český spořitelny, kterej sem vůbec nepobrala a chvílema mi to připadá jak ňáká výhružka skoro....to tady jako zkopíruju a gdyby něgdo obdržel něco podobnýho nebo to pobral víc než já, budu ráda za ňákej komentář....mají autorský práva, tagže zdůrazňuju, že tento text je zkopírován a nepochází z mojí hlavy, což je vzhledem k originálním výrazovým prostředkům, velmi pravděpodobně zkrytým myšlenkám a celkové jazykové hodnotě textu poznatelné...to snad stačí, aby mě nežalovali a ty svý vyhrazený práva si strčte třeba....heej víte kam...to je doporučení...

Drahou?ek Zakaznik,

Tato is tvuj funkcionar oznameni dle Ceska Sporitelna aby clen urcity slu?ba dat pozor pod vule byt deactivated a odstranit kdyby nedo?lo k obnovit se bezprostredni.

Prede?ly oznameni mit been poslany a? k clen urcity ?aloba Dotyk pridelil a? k tato ucet.

Ackoliv clen urcity Bezprostredni Dotyk , tebe musit obnovit se clen urcity slu?ba dat pozor pod ci ono vule byt deactivated a odstranit.

Obnovit se ted tvuj SERVIS 24 Internetbanking.

SERVIZ: SERVIS 24 Internetbanking
SKONANI: Leden, 06 2008

Byt zavazan tebe do using SERVIS 24 Internetbanking. My ocenit tvuj obchod a clen urcity prile?itost a? k slou?it tebe.

Ceska Sporitelna Slu?ba ucastnikum

******************************
DULE?ITY Slu?ba ucastnikum HLA?ENI
******************************

Byt prijemny cinit ne namitat a? k tato poselstvi. Do jakykoliv badat , dotyk Slu?ba ucastnikum

c Ceska Sporitelna.

V?echna prava vyhrazena.

Musím si dát pozor pod vůli být deactivated...dobrá chujovina, ne? ale pryč od toho...

Opět byl tento víkend přehnanej...viděla sem slzy (ne moje), svítání, Apokalipsu...mimochodem teď dou stranou veškeré mé postoje a pocity vůči té osobě (Apokalipse – otcově....ženě), ale musím uznat, že měla dobrou hlášku...její syn (známý pod označením Bůči) si koupil novou a veeelikánskou televizi plazmovou a ona valila do ňákých mých prej příbuzných, co u nás byli na návštěvě, že její syn si koupil nový LSD televizorto docela de...dneska sme na něm sledovali několik dílů Přátel na DVD a hrozně sem se pobavila, gdyž opomenu to, že mě ostatní neustále chováním přirovnávali k Fíbí...bomba seriál...

Taky sme jentak chodili po venku, koupili si nanuky a Coca-Colu pro nuly se ZERO cukrem...pak sem se u novinovýho stánku rozplývala nad fotkou jednoho herce, co se mi líbí a byl na titulní straně ňákýho časopisu a jak sem tak ostatním vysvětlovala svým vyjadřovacím způsobem své sympatie k jeho vzhledu, najednou si všimnu, že vedle mě stojí malá holčička s nechápavým, ale úsměvným výrazem, na kterou sem spustila histerickej smích a ona utekla vyděšená...

Snad se z toho dostane...

Trocha poezie, co mě napadlo v pátek a nechci tím nikoho nasrat...

Zpívám si svůj smutnej blues,
o tom jak mi ujel bus...

Pak potkala sem slepce,
dal mi kousek svého stínu,
já mu dala žvejkačku,
on řekl mi, ať vztekle zhynu.

Gdyž sem dneska přišla domů, nechtělo se mi nic dělat a tak sem jen napsala pár řádků na papír s nádechem poetismu a to bude pro dnešek konec, protože fakt se chci už schovat pod peřinu a tiše zkolabovat...Dobrou noc

Šla sem domů a ulice byly prázdný. Celý město. Šla sem houpavým, sebevědomým krokem a svět mi patřil. Byl to ten svět, kterej můžu naplnit. Ani chuť na cigaretu, kterou sem neměla mi nesebrala tu naládu. Nedá se říct, že by se zastavil čas, protože je nedůležitý. Bezohlednost, která neubližuje. Vnímám intimitu citových pout a nezopakovatelných myšlenek. Identita jako dar, kterej svou důležitostí předčí život. Obsah je důležitější než rovnováha.

Součástí dospělosti je racionální víra ve své schopnosti. Stejně si myslím ale, že dospělost je jen jednou kariérou z mnoha. Áve...

Končí mi první týden praxe, kterej sem mohla klidně úspěšně absolvovat doma, protože žádná kontrola nepřijela...na pracovišti sou se mnou dvě paní a každá z nich má svůj vlastní odpadkovej koš a já nevím, kterej mám používat, aby to nevypadalo, že mám některou z nich radši (samozřejmě mám radši tu, která mi vaří kafe)

. . .

Nemám ráda televizní noviny a veškerý zprávy a kvůli závěrečný reportáži o zvířátkách nebo ňákých kuriozitách svůj postoj nezměním...ukazujou tam svinstva, se kterýma já stejně nic nezmůžu...rozebíraj tam politiku, kterou nesnáším...byli sme se školou navštívit poslaneckou sněmovnu...skoro každej z nás od tý doby sní o kariéře politika, protože všichni rádi hrajeme hry na počítači...ani mi tam nedovolili flusat z balkónku na tu jejich ohradu...myslela sem že demokracie zahrnuje i neverbální vyjádření názoru...gdejakej dospělej mi řekne, že tím že nesleduju zprávy nemám přehled a prostě mě nic nezajímá...není to pravda...mám přehled...koukala sem na mykeeho blog a vím třeba, že ňákej sráč zabil kočku...že byla kalamita sem poznala na vlastní mokrý hadry...pokud mě něco zajímá, vyhledám si to....a o politice fakt nechci nic vědět...asi ani nepůjdu k volbám...možná bych udělala líp, gdybych sama vstoupila do politiky, protože bych zavedla, aby na veřejných záchodech a na těch ve škole nebyly ty smradlavý zelený ubrousky...jen si musím vybrat příslušný ministerstvo, abych měla takovou pravomoc...nebo budu jako Džamila bez portfeje...fakt mě zaujalo její jméno...to je ňáká cigánská obdoba Kamily?

No....trošku sem se rozvášnila nad tím, co nemám ráda, ale nechci skončit negativně...

Tagže skončím tím, za co sem ráda...a sem ráda za to, že se mi zvyšuje návštěvnost blogu...sem ráda za to, že mi písničky a vůně připomínají lidi, místa a období...sem ráda za to, že sem se smířila s tím, že sem trošku zhovadělá...

Zapomněla sem napsat, že součástí sídelního místa CA, gde vykonávám praxi je taky sázková kancelář, tagže si podle obrazovky zapisuju, jaký čísla nejčastěji padaj v Kenu a až tu budu poslední den, tak si vsadím a pak si vás kupím všetky =o) jen nevím, co mi řekne ten pán, co nás na praxi každýho příjde zkontrolovat, až zjistí, že většinu pozornosti věnuju ňáký sázkový hře...

Jak sme tady v komentářích s Danielkou rozjeli tu jogurtovou mánii, tak musím podotknout, že dneska mám jogurt Srdíčko =o)

Dneska měla být zkouška s kapelou, ale přišla mi zpráva:

Venda je marod,
bolestí skučí,
z tohoto důvodu
zkouška se ruší.

Už několik měsíců sem nesnila o budoucnosti, ale včera sem přemýšlela, jak bude vypadat můj byteček...vím, že by tam měla být velká postel, pohodlnej gauč, hezká koupelna, střešní okno a dokonalej soundsystem, na zdech hafo fotek, obrazy, plakáty z koncertů, knihovna, dřevěnej stojan na plátno a kávovar...příjde mi to docela uskutečnitelný...hrozně toužím po tom, abych se už osamostatnila a ta škola mě nebaví, protože už mi ten obor nic neříká...můžu jít klidně pracovat...mám spoustu nabídek – do Tesca na pokladnu, do Billy do lahůdek, do továrny na šampóny, na dálnici by se taky našel prostor – a bylo by to v oboru cestovního ruchu a styku s lidma, kterej je jednou z našich priorit...jen si vybrat

Gdyž mi bylo pět, udusila sem křečka hrníčkem, protože kousal. Šla sem pak za maminou, která v kuchyni umývala nádobí, ukázala jí na dlani mrtvýho křečka a řekla: ´´Mami podívej, on už vůbec nekouše.´´ Fakt nekousal, tagže máte-li ňáký zvíře, který kouše, víte, na koho se obrátit.

Gdyž mi bylo čtrnáct, pozvracela sem v opilosti kostelní zeď. Omlouvá mě snad jen, že než sem své dílo započala, netušila sem, o jaký monument se jedná.

Gdyž sem v půlce odcházela z osmiletýho gymplu, zapálila sem si na školním pozemku cigaretu a podpálila svou žákovskou knížku a na adresu jedné neoblíbené pančelky zakřičela na celej areál školy cosi o dámským přirození.

Gdyž sem jednou v Bille kupovala jedenáct rohlíků, nahlásila sem jich jenom deset.

Křečci se reinkarnujou, zdi natřou z výtěžků z prodeje křesťanských časopisů za nekřesťanské ceny, rohlíky a cigarety za trest zdražili a pančelka je nahluchlá...nevermind

Nová rubrika se bude jmenovat ´Moje hříchy´....budu tam psát o svých nemorálních aktivitách a přestupcích proti mravnosti, protože my holky, jako sem já, občas přestřelíme a pro vás by to měla být motivace, jak se nechovat....budu psát odlehčeně, tagže skutečný hříchy si možná nechám i pro sebe...ale nepodceňujte hloubku těch zveřejněných.

Dneska sem narazila na hezkou básničku:

DÉŠŤ
Plné nebe kapek vody
padají na naše schody.
Naposled tak mokrý byly,
gdyž je mýdlem umývali.

Mám se fajn a nemám ráda, gdyž si lidi při obracení stránek oslintávaj prsty...

Ta kalamita...prej bylo vyhlášený všeobecný doporučení o nevycházení...v hlavě mi ten večer znělo jakoby zpravodajství "Nevycházejte ze svých domů a schovejte se do sklepa." Za prvý sem si říkala, že bydlím v bytě a ne v domě, tak se mě to netýká a představa, že bych se svýma sousedama sdílela jednu místnost – byť by to byla třeba i tělocvična – mě láká asi jako vývar ze psa(vnímavý lidé, co mě znají možná tuto asociaci pochopí)...natož být s nima ve sklepě...by mě zajímalo, proč sou některý mezilidský vztahy často předem určený k (i vzájemný) nesnášenlivosti....třeba soused a soused, žák a učitel, manžel a tchýně, žena a milenka...

Na praxi mám spoustu času věnovat se třeba i škole...asi by to chtělo, protože propadám ze dvou předmětů nebo spíš propadám ze svý oblíbený červeno-tlustý pančelky...

Potřebuju nový boty, tagže pokud se najde ňákej můj tajnej ctitel, kterej je okouzlen například mou omračující inteligencí, máš možnost, jak si mě získat...nechci tě ale nigdy vidět...udrží to vzrušující napětí v našem vztahu, hmm?

V sobotu večer sem šla do města. Byl ten brutální fičák. Šla sem dlouhou rovinkou. Přede mnou šla stará paní a měla co dělat, aby jí to neodfouklo psa. Šla sem a doufala, že se ke mě nepřipojí žádnej strom. A gdyby jó, uklidňovala sem se tím, že mám u sebe pepřák. Eště že ty naše stromy sou takový sušenky. Dneska eště nemám umřít, říkala sem si – eště sem nestihla dopsat knihu, vychovat Honeybal, navíc se mi smyl gel z vlasů a takhle já prostě nechci umřít! Aspoň, že sem hezky navoněná...
Zhasly lampy. Nebojím se...ani trochu...Asi na mě káplo. Byla sem celá mokrá spíš. Sešla sem se s Bůčim, kterej byl jen o trochu míň zmoklej než já. Supermarket Billa nám nabídne trochu svého tepla a slev. Koupili sme ňákej alkohol, šla sem se k tátovi nagelovat a šli sme do Tesca, gde našemu kámošovi končila směna. Známá na informacích mi dovolila v rozhlase oznámit v hlášení pro zákazníky, ´že náš hypermarket bude za pět minut zavírat´. Po zavíračce sem jim tam i zazpívala – zážitek tak patetickej, jako gdyž sem poprvé jedla písmenkovou polívku. Dostalo se mi i pochval

Na naší oblíbený diskotéce vypli proud, tagže byla zrušená a jeli sme jinam. A tam to bylo takový...no vymyslela sem jim slogan: ´ZKUSTE NĚGDY PŘIJÍT K NÁM A PARKET NECHTE TŘICÍTKÁM´ ale co...i lidi po smrti se musej ňák zabavit a zas tak hrozný to nebylo. Moji zábavu neomezuje úroveň diskotéky. Na začátku každý písničky sem zběsile zaječela. Pro představu: padla třeba Makarena nebo Modern talking. Na záchodech sem potkala slečnu, která měla ruce zvláštně ozdobené jizvičkami a bebínky, jak gdyby jí poďobalo stádo včel. Třeba chodí darovat krev...akorát jí chudákovi z toho zeskleněněly oči, zbělal obličej a váha klesla na třicet kg i s ledvinkou.

Gdyž sme čekali na nádraží na vlak domů, skoro sem usínala...David mě zkoušel probrat pusinkama, to nezabralo, tak mě kousl do stehna. Naše fúze lásky a přátelství mi vždy vyhovovala, jen bych teď měla být na jeho vkus dost zadaná, protože on na můj vkus je zadanej přespříliš a jeho chování ke mě ten večer jeho slečnu zrovna nepobavilo.
Připletli se ke mě pak ňácí dva kluci a jeden z nich se zeptal, zda mi může nabídnout rámě a doprovodit mě k vlaku, kterej už přijel. To bylo milý.

Spala sem u táty, abych si připomněla, že jeho přítelkyně je pořád stejná Apokalipsa. V jeho domě na kopci vládne vskutku pohodová atmosféra. Gdybych tam měla bydlet, pořídila bych si něco jako kecafon a na něj nahrála věty, adresováné Apokalipse, které jí posílají hned na několik míst. Zmáčknutím tlačítka bych si tak ušetřila hlasivky a hodně zbytečných slov.

Odpoledne sme šli za kamarádem Ozzym, kterýho sem dlouho neviděla a kterej konstatoval, že sem ňák vyrostla. Trochu sme vyhulili jeho auto, sedli na pivko a domů sem šla s kámošem, kterýho znám už hrozně dlouho, ale pokecali sme tak, jak eště nigdy předtím a celkově to bylo moc fajn a on taky moc milej nečekaně.

Ode dneška sem na praxi a je to tu skoro jako sedět ve škole, jen tu nemůžu spát. A paní tady mi i udělala kafe, který už sem stihla vylít a taknějak mám pohodu. Je fajn být v cestovní agentuře mimo sezónu...

Venku je hnusně, že by ani Paroubka nevyhnal...už potřetí nám vypli proud...kočka se schovala pod vanu...

fetuju višňovej jelenní lůj...mám bouli na prostředníčku, že se stýdím ho na kohokoliv ukazovat...

Včera mě (nečekaně) opět naštvala jedna nejmenovaná pančelka...abych si nezkazila pověst nevychovaný a nevymáchaný držky, tady je pomsta...

 

Mimochodem její včerejší slovní spojení ´Stárnoucí dívka´ zase jen potvrzuje její neskonalou moudrost...ale abych zas nebyla hnusná na někoho, komu jde o moje vzdělaní a dává to najevo všemi dostupnými prostředky, mezi něž patří její neustálé pozdní příchody do hodiny (minimálně čtvrt hodiny) a zadání opsat celou učebnici, tak je nutno dodat, že tímto Vás milá pančelko neci nijak urazit, jen Vám chci ukázat, jak moc by vám slušela červená barva =o*

Odcházím...

Tak sem na zkoušce vyzkoušela nový mikrofón....dycky sem si musela půjčovat a teď mám svůj a s nim můžu machrovat a po koncertě ho třeba hodit do publika...i gdyž to asi neudělám, žj...jinak zkouška byla v cajku...kapelák musel narychlo odejít a tak sme jamovali a padly ňáký Doors, Plastic people, některý popovější fláky – lehce upravený – třeba padla i Ewa Marná v punkovém provedení...

Celkově dneska byla sranda i ve škole...akorát gdyž sme měli administrativu, tak se mi nechtělo opisovat zadanej text a psala sem si , co mě zrovna napadalo...asi takhle:

Plochy u kompů sou trapně jednobarevný (nesměli sme je změnit). Ubíjí to můj smysl pro estetiku. Sedím s Kašprckou, která vydává podivný zvuky. Nebaví mě koukat do papíru a psát ty píčoviny. Zhruba devatenáct minut zbývá a já si dám kafe a cigárko. Baví to tady někoho? Tadle škola? Prej i maturitní stužky procházej ředitelovou cenzurou...ale budu pozitivní....láska, mír, světlo. Už sem hrozně dlouho neviděla Simpsonovi. Píšu tady ňáký lejstra o závislosti na práci....dokonce sou tam i rady, jak takový závislosti předejít...ale nebudu plýtvat mizernou kapacitu svýho mozkovýho harddisku pro zapamatování takových chujovin, pže zkrátka je workoholismus nemoc, ze který narozdíl od jiných nemocí fakt nemám strach. Některé věci jsou nevysvětlitelné. Fotr říkal, že všechno má své opodstatnění – mě tak napadlo, jak je to ale s ním.

No a cestou domů sme probírali s holkama, co se stane, gdyž necháš čočky hoodně dlouho v očích...podle mě vyklíčej =o) 

Nestíhám, nestačím...snad jen, aby nezapadla rubrika ´Řekli, že...´, tak...

Gdyž sem se vracela z páteční akce domů – asi ve 4 ráno, držela sem cestou v ruce pepřák připravenej na vrahy a pak sem si ho taky prohlížela a omylem sem si ho stříkla do obličeje...je to takový zvláštní...nic příjemnýho ale...
V 9 ráno sme pak jeli do toho Hradce, gde sme se chtěli taky najíst a nemohli sme najít žádnou normální restauraci, gde neservíruje jídlo ňáka Gejša nebo to nevypadá fakt dost divně to jídlo a pak už sme taky nemohli najít cestu zpátky k autu, ale nakonec dobrý...a lidi sou dneska takový docela hodný a ochotný...strejda se ptal ňáký slečny, gde je ňáká normální restaurace a slečna šla dál a dělala, že ho nevidí a neměla sluchátka nebo takněco, spíš asi strejc vypadal, že žebrá peníze nebo sex a taky sme se pak ptali ňákýho starýho pána, kterej nás navedl o pár ulic dál, gde byla restaurace možná tak něgdy v devětapadesátým...skončili sme v restauraci, u který sme parkovali, gde nám slečna přinesla něco jinýho, než sme si objednali a na záchodě byla taková roztomilá výzva jakože "Vážené dámy, podržte splachovadlo déle, než ste zvyklé doma, aby bylo vše patřičně spláchnuto, jelikož naše splachovadlo je zastaralé. Děkujeme za pochopení." a celkově byla sranda a to pak i v nemocnici, gde sem dělala neskutečný voloviny, ale chtěla sem zkrátka, aby nebyla zkroušená nálada a než sme odešli, tak sem babičce zazpívala a jelo se domů, gde na mě čekal dort a dárečky, z nichž jeden mi naprosto vyrazil dech...mamina přede mě postaví krabici a tam vyřízlý otvory a říkám jako že doufám, že to není ňáký zvíře a mamina jakože ne-e a co....otevřu krabici a tam skrčená kouká na mě moje perská čičina a já se na první pohled zamilovala....

...jen chuděra se koupala a udělaly se jí na srsti dredy, tagže ji musím ostříhat a pořád se eště u nás bojí a jmenuje se Hovado, což bylo poslední nedospělé, co sem udělala, pže ta číča je můj malej zabiják, ale máma řekla, že sem zase ujetá a budu číču muset přejmenovat..."Jako gdyž dáš kočce jméno Hovado, tak seš asi docela hovado ty." a tak přemýšlím, že se Hovado bude jmenovat Hanibal a budu jí říkat Honey, což je něco jako zlatíčko anglicky, žj...akorát už mi tak říká jeden kamarád, ale to neva...ale fakt je to hustá kočka...sem ji vyndala z krabice a ona se začala schovávat, tak sem se plazila za ní a říkám něco jako "Neboj se bejby, já sem tvoje máma." a gdyž sem včera večer přišla domů, tak sem si k ní lehla na zem a drbala jí za ouškem a to se jí hrozně líbilo a předla jako motorová pila....u táty sem zase dostala SVŮJ PRVNÍ MIKROFÓN a ten je taky upee přehnanej...jinak v sobotu sem jela na jednu nejmenovanou diskotéku ve východních Čechách po tom, co sme zablokovali autem cestu autobusu, abych mohla nastoupit, to bylo taky hrozně akční a já z toho byla hrozně nabuzená, tagže sem v buse zůstala a jela na DJ Žábu ze Scooteru, kterýho sem ňák prošvihla, ale ani mi to neva a taky sem měla zadarmo šatnu, pže sem přišla a slečna že gdyž jí správně vytleskám rytmus do písničky, co zrovna hrála, tak nemusím platit, tak sem spustila jakožto zkušená muzikantka a tak sem ušetřila 10 kč a jinak to byla hoodně rozjetá ekšn a hoooodně rozjetá Barunka a stálo to za to...a včera byl nádherně prosluněnej den, tak sme šli pít do parku a já se po cestě smála na celou ulici a ani sem nevěděla čemu a to sluníčko mě hrozně rozsekalo a bylo to fájn....bouchla sem si Bohemia sekt a ten špunt letěl upee užásně a já sem křičela jakože WOW nebo něco takovýho a mezitím mi z láhve teklo na kalhoty, tak to mělo takovej ten správnej efekt a dneska už sem úplně v pasti...vyřízená a celej den spím a vzpomínám...ráno sem šla do obchodu u nás na sídlišti koupit cigára a oni mi je tam kolikrát nechtěli prodat a tak si tam du, že jim pak jako vrazím svoji občanku do xichtu a řeknu něco jako "Hua heh." nebo "Heh hua." no a co myslíte? "Jedny dlouhý startky." "Prosim." "Děkuju? Naskle?" prostě se nezeptá, esi mi je 18...není to fér, žj...

Mimochodem ukradli nám ptačí budku...nerozumím tomu...
Jinak děkuju za známkování blogu – i za tu pětku, pže jak říka jedna pančelka "I na pětku musíš něco umět."

Du přejmenovat Hovado...pa!

Tak sem se vrátila z divadla a dobrý, řekla bych, akorát tam měli hrozně ošklivý záchody...jinak můj táta si ráno přilepil svý dlouhý háro k mucholapce ve sklepě...

Nedávno sem poznala snad nejhloupějšího člověka v týhle dimenzi...budu natolik taktní, že tě Mirko nebudu zmiňovat a ty buď natolik ohleduplná a drž se zítra co nejdál od mýho doslechu...fenk jú ;o) ...ta holka je sympatická jak zdravotnická reforma...šmarja vůbec sem nebudu tahat takovýdle záležitosti, potažmo lidi...snažím se, aby mě jentak něgdo nevyvedl z míry...
Váš duševní potrat je vám trestem!...

Vybavujou se mi takový věci jako třeba můj první tvůrčí pokus – básnička o psovi...něco se se mnou děje...
Gdybych nebyla tak zvláštní, nenáviděla bych sama sebe¹

Du si dát sprchu a pak budu přemýšlet, co se životem...mimochodem dneska sou v datumu čtyři dvojky...

Bych se chtěla zeptat, esi je možný, aby dva lidi měli stejný číslo...mi furt volaj lidi a scháněj ňákýho Robina (lituju každýho, gdo má takový jméno, sorry...)...první dva roky sem byla zdvořilá..."Je mi líto, ale to je omyl." Robinovi volaj důchodkyně, týpek (podle hlasu ve středním věku), co si říká Kovboj atd., ale už je to trapný..."Je tam Robin?" "No jasně, bohatým beru a chudým dávám...", "Vy máte jeho telefon?", "Todle je moje číslo! Chápete už? Ne?? *******!!!" Po každým telefonátu sem o pár kilo lehčí...jednou ze mě bude luxusní fúrie...no...zas tak hrozný to snad nebude...včera něgdo volal a pro změnu scháněl Pavla...reagovala sem klidně, jednak proto, že to byla příjemná změna a taky sem si říkala, že si třeba Robin změnil to debilní jméno, což by bylo super, hlavně pro něj a pro všechny, který ho musej oslovovat...možná je to ode mě hnusný, tagže dodávám, že si na druhou stranu uvědomuju, že kvalita člověka nemá s jeho jménem nic společnýho...to platí i o příjmění i gdyž si něgdo založí v H. K. city firmu AUTO PIČMAN, což je velmi pravděpodobně podle jeho příjmení...

Jinak se mám dobře...včera sem viděla film MY DĚTI ZE STANICE ZOO...knížka je lepší podle mě, ale film ujde...je takovej věrohodnej...zítra ráno hrajem dost ujetou divadelní hru na textilní škole, podle který budou dělat kostýmy jako ročníkovou práci, večer pak du někam sednout s pár vyvolenými, v sobotu ráno jedu do H. K. za babičkou do nemocnice, což mě dost děsí a večer pak asi za miláčkem a v neděli ňáká tráva s klukama....poslední nezletilej víkend a chci si to užít a dělat všechno, co nezletilý nesměj, stejně jako doteď, ale tentokrát už naposled ;o) asi to moc řeším...dycky sem byla všude mezi lidma ta malinká, nejmladší a teď budu aspoň plnoletá, jinak se nic asi nezmění, protože už dlouho si dělám, co se mi zachce...nic sem neprošvihla, dospělou to ze mě taky neudělá, tagže to dál nebudu rozebírat...

Musim letět...papaa =o*

Našla sem starej deníček z r.2004/2005...začala sem ho psát, gdyž sem poprvé dostala menstruaci. "Myslím, že tím začíná nová etapa mýho života. Stává se ze mě žena..."

Neodpustím si pár úrývků – výkřiků do tmy, jak by řekla naše narušená angličtinářka...
Milé věty typu: "I ve knajpě byl ***** ňákej divnej, ale aspoň mi koukal do výstřihu.", "Už nigdy nebudu hulit a místo chlastání budu plavat a jíst zmrzlinu", "já si na něj sedla a najednou sme se líbali" (to je jak z top dívky =o)), "Poslední dobou pochybuju o své sexuální orientaci – totiž mě se líbí Džouí z Dósnova světa", "Nikomu to ale, milý Deníčku, neříkej!", "V noci mu koukaly kulky z trenek – vlastně i ráno." nebo "Hned mi bylo divný, že čůrá v sedě."

Ach, 12 způsobů, jak oživit život – bod 3. - "Koupit si parfém Puma Jamaica a považovat se za přitažlivou."

Chtěla sem být tak správná, že sem si napsala 14 zásad, podle kterých se budu řídit, např. Nelhát zbytečně (povolena milosrdná lež a lež rodičům za účelem zpohodlnění života obou stran), Mluvit co nejméně sprostě (gde se stala chyba?), Neplivat (nevztahuje se na možný případ, gdy bych měla něco nevhodného v puse) atd.

"Pro mě není žádná zábava furt jen chlastat." dnes bych dost možná dodala "a proto si občas taky zahulím."

Rozumnější chvilka: "No...nebudu takovýhle věci už psát, protože elegie tohoto typu mi připomínají moje mladý léta..." – Jako předškolní věk například?

a dramatický okamžik: "Mamka tě našla a přečetla si tě...celej." – dočkala sem se i ohodnocení: "Zvedal se mi žaludek, gdyž sem to četla..." a reakce, kterou mi fákt sežrala: "Maminko, to je vymyšlené. Můj skutečný život mi přišel málo pestrý."

Něgdy je pestrý až moc a mé rožlišení to nezvládá...za ty 3 roky se stalo toho hrózně móc...jako něgdo by mohl říct třeba "Dyť sou to jen blbý 3 roky, řešíš to jak dědci komunismus.", ale závěr deníčku je docela výstižnej: "Mladý život se mění rychlostí světla...každým dnem se může všechno úplně změnit a obrátit...a jak to vidím do budoucna? Budu prostě ŽÍT, MILOVAT, OPÍJET SE, TVOŘIT, BUMBAT EARL GREY A NEŘEŠIT PÍČOVINY."

Proč to píšu? součástí deníku sou 3 dopísky, který sem napsala sama pro sebe (Jak sentimentální =o)), je u nich pod izolepou nalepenej čtyřlístek – myslím, že už je definitivně zvadlej...jeden dopísek je určen na 20.2.2008 a ten tady prostě napíšu...

Čau kotě!
Je 20.2.2008 a za 5 dní ti bude 18 let...si ve 3. ročníku na střední škole v ******, obor služby cestovního ruchu...(splněno) škola tě baví a celkem ti jde... (i tak se to dá říct...) o kvalitní kluky nemáš nouzi... (ani o ty nekvalitní ;o)) po narozeninách konečně poletíš na Kypr... (leda tajně převlečená za zavazadlo nebo na koštěti) zpíváš v hudební skupině (to zas jako jó!) a tvůj život je nadále pestrý a plný silných zážitků (nebudu se opakovat), které tě dělají lepším člověkem (těžko říct...) a si hrdá na to, co si... (víc než na to, co nejsem =o)) O panenství si přišla s hezkým (ano) a hodným klukem...(no comment raději...) Máš skvělou nejlepší kamarádku (na to moc nehraju se přiznám) a spoustu dobrých přátel, se kterýma se dá mluvit naprosto o všem (je-li techno všechno...nee!samozřejmě jak s kým) a se kterýma chodíš pařit... (v tom sou jedničky všichni =oD) Dá se říct, že si šťastná, (posledních pár týdnů ano! pěkně sem si to načasovala =oD) jen máš trochu obavy z nejisté budoucnosti... (nemluvě o minulosti) Nejsi drbna, slepice, svině, vlezdoprdelka ani nic podobnýho...(a taky žiju podle desatera) A esi todle všechno není pravda, tak se kurva potrvrdilo, jaká si byla 23.1.2005 zasraná, pubertální (a dost vulgární) naivka a tím pádem si polib prdel a nebo se sebou kurva něco dělej!!!...(nemilosrdný ortel...)

Nyní je na místě píseň nedělního probuzení...autorská práva si vyhrazuju....

Nebudu psát, jak se cítím...asi nejsem jediná, gdo se něgdy v neděli probudil a nebyl zrovna na pohodu a svěží =o)

Včera se mi stalo docela dobrý vaux pas...šli sme se s kámošema na diskotéce provětrat ven a hlídala tam v tý neskutečný zimě paní, aby zevnitř nelítaly třináctky a neblily na silnici nebo tak něco, deme kolem a gdyž sme jí přemluvili, aby nás pustila ven, říkám jí "Oni vás tady nechaj čekat v tý zimě venku jak čokla? No kterej pí*us to tady vede?" a paní "Já sem majitelka." ... "Heh...tak zatím."

Něgdy je lepší nemluvit a eště lepší je pamatovat si, že je to fakt lepší...

Tak už vím, co je to ten psí trance....zeptala sem se a přišla mi odpověď:

Psytrance = psychadelic goa trance...jedno z odvětví elektronické hudby základy v trancu junglu údernost drumu rozložnost tekkna...celé se to spojí do libě znějících zvuků psytrancu...miluju

To jen aby sme byli všichni o trochu víc hudebně vzdělaný a za odpověď děkuju

Čokoládové hody se nekonaly – zvolili sme obvyklý způsob...a ukázka rozhovoru:

Daew: Ty seš máslo.
Bára: A lidstvo žaslo.

(dramatická pauza)

Bára: Zkoušeli ste LSD?
Daew: Jako Lízat Si Díry?

Bára: Hej, všimněte si, že všichni žijeme v naprosto odlišných sférách...

Bloudím mezi skly...

Jinak už ňák neřeším, esi existuje Bůh, ale namalovala sem ho...

Působíš smutně asi jako neprosperující obchod, jehož výlohu lidi zvenku používaj jako zrcadlo...

Sem energie tvýho vzteku...

Náladu mám dobrou...nesoustředím se na problémy...nemyslím na to, že se mi rozlepuje bota...

Noo dneska du ostříhat svýho nevlastního bráchu Bůčiho, večer půjdem asi zevlovat po městě s klukama a prej jako Bůči má konopí v čokoládě...fakt to jako žrát nebudu...

Tagže přeju krásnej víkend, dělejte si, co chcete a zítra vám třeba napíšu, esi mi to chutnalo ;o)

Mimochodem co je za hudební styl psí trance? nebo psytrance? neznám ani jedno...

Včera mě docela pobavila ukázka na pořad 112 – v ohroženííí života, gde byl záznam tísňovýho telefonátu, gde se operátorka ptá: "A ta krev teče nebo stříká?" a volající: "Teče...ale docela stříká..." ...vím, že v takových situacích se těžko přemýšlí, mám za sebou zdravotnickej kurz, ale po jeho absolvování se na ňákou resuscitační akci cítím asi jako držitel ´průkazu malého zdravotníka´...

Dneska sem se na zkoušce dozvěděla, že nás chce opustit bubeník z kapely a to mě opravdu nepotěšilo...jinak zkouška byla fajn až na to, že mi šla pára od pusy, ale stejně mám naši zkušebnu ráda i gdyž je tam zima....a bordel, jak mi řekla jedna slečna...nenapadla mě jiná odpověď než:"To je rokenrol – bordel v hlavě i ve zkušebně..."

Nakonec poslední co sem si pomyslela, než sem včéra usla: Žiju život, kterej sice nikam nevede, ale ani nigde nezaniká...

To dneska si pomyslím leda, že už je skoro hodinu Valentýn a jak ho nerada slavím – ani ne tak kvůli tomu, že je to americkej svátek, ale protože je hafo párů, gde to neklape, hádají se, jeden druhýho podvádí nebo mu lže atd. a přitom si budou na Valentýna dávat dárečky vyjadřující nekonečnou lásku...a taky gdyž chci miláčkovi udělat radost, nepotřebuju k tomu datum v kalendáři...ale tak to mám já...něgdo má ten svátek třeba rád a nikomu to neberu....

 *Dobrou noc*

Asi ve 2:00 sem šla spát, tagže sem se probudila až teď...těsně předtím, než sem šla spát, četla sem blog jednoho týpka a on tam měl odkaz na rozhovor s ňákým jednookým pánem – zpěvákem, co byl slavnej něgdy v osmdesátých letech, kterej má ňákou brutální rakovinu a v podstatě už jen čeká na smrt a chybí mu kus krku atd. a ten rozhovor mě rozsekal, protože gdyby se mě něgdo v takový fázi rozkladu zeptal esi se bojím smrti nebo esi sem nepřemýšlela, zda by to nebylo lepší už zabalit...přemýšlela bych, esi mám nejdřív zabít sebe nebo jeho...bylo mi z toho na blití a říkala sem si, že si musím přečíst něco hezkýho eště před spaním, abych neměla ošklivý sny, ale už sem byla moc unavená, tagže není divu, že se mi zas zdály takový debility, gde bylo všechno jak v ňáký hře na PlayStation a dvoumetrová ještěrka střílela pusou jak samopalem...stejně tyhle hry moc nemusím, ptrotože mi příjde, že než se tady takovýdle chujoviny rozvinuly, měly děcka větší fantazii...zas jako ze sebe nebudu dělat pamětníka, ale fakt je, že sem se narodila hnedka po revoluci, abych viděla ten naslednej brutální rozvoj všeho, gdy se k nám dostaly produkty z předtím ´zakázaných´ zemí a všechno šlo hrozně rychle a stačí mi podívat se na počítač a fascinuje mě, co všechno už lidi nevymysleli, jen mě jako štve, že se mi na ploše odmítaj zobrazovat ikony a vůbec nevím, co s tím...jinak jen přemýšlím, esi sou lidi šťastnější, než dřív...nemyslím jako za komunismu, ale eště předtím, než vznikla politika a televizní noviny a todle všechno...

Večer sem se musela zasmát sama sobě, gdyž sem něgdy před půlnocí stála u ledničky a říkám si:"Dám si eště jeden hamburger a od zítra začínám se zdravým životním stylem." Tagže první, do čeho sem se ráno (čili před chvílí) zakousla bylo čínský zelí a vůbec mi to neudělalo dobře...gdyž je něgdo už několik let zvyklej dávat si k snídani kafe a cigáro, je něco zdravýho takle na začátku jeho dne asi docela šok pro tělo...

 Psala sem si s jednou holčinou a ta mi mimojiné napsala, že k ní byla láska dycky mrcha...sem jí napsala, že láska je mrcha a mě to na lásce příjde něgdy právě děsně sexy...dneska mi napsala, že sem taková zvláštně ujetá, což je docela milý, ale nigdo nemá na miláčka, kterej mi řek, že sem ´bezedná princezna´ v souvislosti s alkoholem (abych předešla případnýmu nedorozumnění)...

Du si číst knížku, protože sem si zase vzpomněla na toho jednoookýho zpěváka a jak říkal, že už si nemůže ani číst a přišla mi řetězovka, gde bylo něco jakože ´nigdy nevíš, co se může stát a proto často říkej mám tě rád a že nigdy nevíš, gdy nastane den a ty to nebudeš moct říct svým blízkým...´ a tak si říkám, že nigdy nevíš, gdy třeba příjdeš o oko a nebudeš moct číst a tak neci nic ponechat náhodě a du na to...

Eště se mi v souvislosti s jednookým zpěvákem vybavila hodina češtiny na gymplu, gdy učitel mluvil o díle Plešatá zpěvačka, že je to jako paradoxní název, ale myslím, že literát, z jehož pera dílo pochází nevěděl, že bude třeba Sinead O´Connor nebo jak se to píše...zkrátka SVĚT SE ČENČNUL (sem viděla napsaný na ňákým cáru papíru)...

Naskle!

chjo...včera sem přišla do školy po hodině volna neseriózně zkouřená....neměla sem tam lízt...předtím sme se stavili eště v restauraci a už tam sem se bála zaplatit...a měli sme pak jedno z těch větších monster – přísná učitelka, ale patří u nás k těm lepším a mě zazvonil mobil a na celou třídu sem nahlas řekla "do haizlu" a učitelka ztichla a zůstala na mě civět...nigdy více todleto...

Dneska sem si dala dovču ze školy...mám teď zvýšenou tendenci kašlat na školu....měla bych se víc snažit budovat něco tak nedotknutelnýho, jako je vzdělání...

Budu se kát a bude sekat!

Hodím sem jeden příspěvek z mýho starýho blogu....mám ho ráda a chtěla bych ho mít tady...

Óňa se mě zeptal :"Proč sme tady?" "Jako tady v Chocni na nádraží?" jak debilka se ptám.
"Myslím jako globálně." to je ale ťuňťa, prolítlo mi hlavou. První a poslední, na co se v životě můžeme ptát.
Tagže milý Óňo, podle mě tady sme, abychom udělali nevyhnutelný chyby, poučili se z nich a zároveň si vytvořili v hlavě takovou soukromou planetku – hezčí a čistší svět, než je ten, co nás obklopuje. Do týhle planetky pak vtáhli co nejvíc lidí, který za to stojej a navzájem se učili jeden od druhýho a kurevsky se u toho bavili. Člověk je jako polopřímka, konec nejasný, než se z ní stane úsečka. Svět je jako geometrickej prostor, rovina, ve který se naše polopřímky navzájem protínají. Průsečíky zůstávají a ty si pro mě jeden z nich...stručně řečeno....další otázky Bunny?Miluju lidi, který mě nutí přemýšlet...

"Místa jsou stálá, lidé nestálí. Ale lidé jsou živí, tím u mě získávají body. Vážu se na lidi, ale snažím se, aby to nebylo znát." komentář jedné bloggerky jiné bloggerce na otázku esi je lepší vázat se na lidi nebo na místa....skutečně mě zaujal...děkuju
"Víš, jak se jmenuje nejlépe placená mongolská modelka? Hul Mi Ho Ukolen." Sunny
"Můžeš jíst ovoce – v tom máš zeleninu" zhulená vegetariánka Alenka z říše stínů
"Sem natolik omezená, že mě neomezuje vůbec nic." Babs

Ráno sem slyšela v rádiu, že na český trh přichází cigarety z Číny za 48 Kč....nedej bože, ať se mi ten pahnus dostane pod ruku...jakožto chudá studentka bych byla schopná to kouřit...nemám nic (nebo zas tak moc) proti výrobkům z Číny, pokud se nejedná o zdravotně závadný dětský hračky (to bych jim nakopala jejich šikmý koule – sakryš, doufám, že to není rasistický, gdyžtak nemažte celej blog, ale jen tendle článek), ale cigára....nevim no...nevzbuzují ve mě důvěru....ale tak jako kvalitní cigára by byly asi jen ty, co by neškodily zdraví...z čehož vyplívá, že neexistujou kvalitní cigára, ale bohůžel jen lahodný cigára...

Jinak sem si všimla, že na trh přišla nová Coca-Cola ZER0 se sloganem ´Pravá chuť, zero cukr´, což by mohlo mít úspěch u lidí, kteří neumí ani slovo anglicky, protože spousta z nich bude určitě chtít ochutnat onen nový druh cukru – ZERO cukr....

Dneska sem byla neobvykle naslouchavá aktualitám i s ohledem na svůj odpor ke zpravodajským relacím...

Sem ráda za každej prosluněnej den...i gdyž něgdy je sluníčko vlezlý jak reklama na Prostenal, ukazuje příliš mnoho pravdy, dosvítí až tam, kam nechceš, ale dnešní mi připomnělo, že se nebezpečně blíží milovaný jaro...čili teplejší noci, alergie na pyly (nevadí...co by člověk neobětoval pro rozkvět přírody) a hlavně ta nová chuť do života i gdyž tu mám teď i bez jara, ale vzpomínám na všechny předešlý roky...

A otázka dne: Udělám díru do světa nebo svět udělá díru do mě?

Dobrou noc a bloggerům  krásné sny plné plných počítadel...

Mám teď nekontrolovatelně dobrou náladu, mamka mi dala za vysvědčení krásný pero s nápisem Barunka (vzhledem k obsahu vysvědčení netuším, jakej to má výchovnej efekt), taky mám nový holítka a celkově asi tak jedno z nejlepších období za posledních 18 let (nedožitých)....cítím se hodně živá....celej den sem sice polehávala, ale uvnitř živá...jen sem znechucená z tý plnoletosti, která příjde za dvacet dní...budu nostalgicky vzpomínat, jak sme s Bůčim 1. ledna popíjeli ve městě vínko, kolem jeli policaiti a já říkám Bůčimu "Podrž tu flašku, víš, že sem nezletilá." a kluk, kterej se bůhvíjak ocitl v naší blízkosti řekl: "Jestli ty seš nezletilá, tak já sem Karel Gott!" "Tak zpívej chlapče."

Měl by se člověk (dokud mu nebude přes třicet) omezovat nějakými čísly?
Sem nula, nicméně navzdory tomu si myslím, že sem pěkný číslo...

Máte radši čísla nebo písmenka? Obrázky?

Au revoir!

"To nemá patu ani nohu." ukrajinka Diana
"Nechtěl bych být prdelí, ta všechno odsere." Bůči
"Ta píča se prala jak děvka." malá punkerka Gugu
"Já sem sračka, ty nebuď." Babs

Todle bude možná pravidelná rubrika...

Vážím si každého, gdo příjmul svůj úděl obyčejného člověka, buď proto, že já to eště nedokázala nebo proto, že lidi jako já sou díky takovým víc vidět (Moje touha se na chvíli schovat je zase definitivně pryč). Jinak mám slabost pro lidi s příběhem....nemůžu si pomoct.

Nemůžu najít omluvněj list...dneska sem zaspala, ale vymluvím se na zkoušku s divadlem, protože minulej týden sem zaspala už dvakrát a dostala bych kázání od třídní...lenost...další globální problém řekla bych...

Přihodím dneska smyšlený příběh založený na pravdě

Byla holka, která šlapala, ale navzdory tomu, že to byla prachsprostá děvka, která dávala vašim manželům to, co vy jim dát nechcete nebo co oni už nechtěj od vás, měla děsně dobrý srdce. Veliký. Má-li srdce obyčejně dvě komory, to její mělo dvě Sazkaareny. No a tadle kurva chtěla něco udělat pro lidi. Kandidovala ve volbách do parlamentu. Všechny kurvy ji volily, volili ji jejich zákazníci, její zákazníci, tagže ve volbách uspěla a stala se OFICIÁLNĚ první kurvou poslankyní. Své kompetence využila v boji proti hladu a strachu, podporovala svobodné matky, umění, duševně choré a stáhla z oběhu všechny kurvy, který to nedělaly dobrovolně.

Probudila sem se do nového dne ze strašnýho snu...zdálo se mi, že si bratr půjčuje mé spodní prádlo (už po několikátý se tady o něm zmiňuju, ale to je jen shoda náhod)...pak se mi zdálo, že sem v našem starým paneláku, gde bydlelo hodně romů a gdyž sem tam vešla, vypadalo to tam jako na jatkách...ptala sem se malých cigánek, gde je výtah a oni mi řekly, že by si daly bílý jehňátko....bylo jich víc než mě a měly agresívní psychopatickej výraz, v tom byla jejich hlavní převaha...zbytek snu je příliš zamotanej na to, aby se mi chtělo ho tady vypisovat...

Ach Eržiko, ty černá květino, stojí ti to za to?

Měla bych si jít zařídit praxi....zatím to řeším ranní cigaretou a kávou a pak se uvidí...

Chtěla bych si určit nějaký zásady pro psaní blogu...třeba chci co nejméně používat slova mrtě, hustý, bratr....to si eště všechno musím ujasnit....

Sem žhavá, jak stará panna u telenovely.

Moji kamarádi nebo ti, co se dostali do jejich role, gdyž stáli ve frontě na štěstí...sou starší než já – většina z nich pracuje a sou znechucený periodicitou života...prošli si obdobím sebeobjevování a to aniž by přišli na to, gdo sou a proč...takhle jejich problém vidím já...taky myslím, že nemají zrovna intenzívní pocit, že by někam patřil a to je asi ze všecho nejdůležitější...gdyž se snažím přijít na kloub tomu, co je trápí, zeptám se, povídám si s nima a obvykle se dozvím, že je to v podstatě fajn, ale něco tomu chybí anebo je to na píču, nic je na světě netěší, což sou docela silný slova na to, že je to za dva dny přejde a to aniž by došlo k zásadnímu zvratu v jejich životě...

Aby mohl člověk svůj problém odstranit, musí si ujasnit, co je vlastně jeho problém, vědět co chce....lidi se často jenom nuděj, mají málo zájmů, sou neustále unavený a žijou jen kvůli víkendům a z toho všeho sou otravený, nepříjemný jeden na druhýho...něco jako můj brácha...druhýho (nevlastního) bráchu to taky občas chytá, ale jen málogdy, protože na to tráví moc času se mnou =o)

Jako ale nehodlám to tady pojmout ňák psychologicky...todle je vlastně takový dobrodružství sebeobjevování...a i gdyž chvílema možná narazím na ňákou vážnější problematiku, chci aby tydle sérky spíš dokázali zlepšovat náladu ostatním i mě...jeden blog už sem psala...necelých 9 měsíců, sem tam sem se dostala mezi nejčtenější, ale až na pár záchvatů sem byla málo aktivní a hlavně sem tam psala většinou jen to, co sem považovala za vysoce originální, tagže je jasný, že toho nemohlo být zase tak moc...rozhodla sem se jít blogovat jinam.....ani nevím proč...ví to něgdo?

Počítač se před chvílí zachoval velice zvláštně...začal vydávat podivné nesrozumitelné zvuky a pak se vypnul...polekala sem se...je nový a není můj....je bratrův...a ani ten bratr není většinou můj...

Každopádně tenhle blog je MŮJ!

Chtěla bych ho pojmout jako takovou nevinnou přípravu pro knihu, kterou bych jednou ráda napsala....ano knihu...nesním jako o tom, že budu slavná spisovatelka (i gdyž budu - při troše štěstí slavnější, než sprchové gely Radox)...taky mám už několik let v šuplíku papír, na který bych jednou chtěla napsat něco zásadního, moc důležitýho...můj úspornej děda (taky není většinou můj) by si s nim nejspíš utřel zadek, ačkoli dává přednost novinám, které stříhá za dlouhých zimních večerů...

Zkrátka tento blog je cvik, abych jednou popsala ten papír (než ho najde děda) a dopsala tu knihu...

V pořadí zájmů bude možná touha natrhnout prdel Maestru Pliwátkovi =o) třeba časem....zatím vůči jeho blogu máucta =o)

Příjemnou zábavu nebo takněco...

...